19 C 238/2021-50 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 15 180 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 2 800 Kč (vyčíslený úrok ve výši 23,72 % ročně za dobu řádného trvání smlouvy), odměnou za administrativní činnosti ve 4 000 Kč a poplatkem za hotovostní týdenní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se tedy celkem zavázal vrátit částku 34 800 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 609 Kč, přičemž splatnost poslední splátky nastala dnem 215. 3. 2018. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 20 142 Kč. Žalobkyně proto požaduje dlužnou jistinu ve výši 11 517,55 Kč, dlužné poplatky ve výši 3 662,45 Kč a dále běžící smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 4. Žalovaný uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (též známá jako„ [anonymizováno]“) úvěrovou smlouvu, na jejímž základě vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 20 000 Kč. Žalovaný se uvedenou částku zavázal splatit společně s úrokem 2 800 Kč, poplatkem 4 000 Kč, hotovostním inkasem ve výši 8 000 Kč a pojištěním ve výši 522 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 609 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit 35 322 Kč, přičemž RPSN dle smlouvy činilo 205 % /viz smlouva na č.l. 17 Žalovaný v žádosti o úvěr v rámci zkoumání úvěruschopnosti uvedl, že je osobou samostatně výdělečně činnou, přičemž jeho průměrný čistý příjem činí 40 000 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že bydlí sám v nájmu od května 2016 a jeho náklady na bydlení činí 6 800 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici živnostenský rejstřík, přičemž nahlédnutím do administrativního registru soukromých subjektů bylo zjištěno, že žalovaný podniká v oboru velkoobchod a maloobchod. Žalobkyně měla k dispozici rovněž daňové přiznání. Osobní výdaje byly uvedeny v částce 5 000 Kč /viz karta zákazníka na č.l. 19 a webové stránky [anonymizováno] Žalovaný byl u zdejšího soudu žalován opakovaně pro různé dluhy, první žaloba byla podána v roce 2018, tj. až poté, co byla uzavřena smlouva s právní předchůdkyní žalobkyně /viz výpis věcí pro osobu/. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 21 a seznam postoupených pohledávek na č.l. 25 O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem od právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 29. 11. 2019 /viz dopis na č.l. 26, který byl odeslán dne 13. 12. 2019 /viz podací lístek na č.l. 27 Před podáním žaloby byla žalovaný vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne 30. 4. 2020 /viz předžalobní upomínka na č.l. 23, který byl odeslán dne 1. 5. 2020 /viz podací lístek na č.l. 28 Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 20 142 Kč /viz nesporované tvrzení žalobkyně/. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, zejména podle následujících ustanovení: 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba není ani z části důvodná. 12. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Soud uzavřel, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala a vyhodnotila řádně, když soud nepovažuje za nijak nevěrohodné prohlášení žalovaného, který je osobou samostatně výdělečně činnou v oboru maloobchod a velkoobchod, že dosahuje výdělku 40 000 Kč. Soud uzavřel, že s ohledem na to, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy muž v produktivním věku, který neměl žádné exekuce, vyhodnotila právní předchůdkyně žalobkyně správně, že v daném případě nejsou důvodné pochybnosti o tom, že by v silách žalovaného nebylo možnost úvěr ve výši 20 000 Kč splatit. Soud tedy vyhodnotil smlouvu o úvěru jakožto celek za platnou. 13. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč vrátit v 58 týdenních splátkách společně s celkovými náklady ve výši 14 800 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 522 Kč. Byť právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že se uvedené náklady skládají z úroku ve výši 2 800 Kč, poplatku ve výši 4 000 Kč a hotovostního inkasa ve výši 8 000 Kč, je zřejmé, že svou povahou jsou veškeré uvedené částky skryté úroky. Úrok je úplata za poskytnutí úvěru, která má v sobě z povahy věci zahrnovat i veškeré ostatní náklady, stejně jako cena za zboží v obchodě obsahuje všechny náklady na výrobu, distribuci, prodej i zisk. Současná praxe úvěrových institucí, které rozdělují částky, jež má spotřebitel celkem zaplatit do různých kategorií, je pouhá snaha skrýt skutečnou výši ceny za poskytnutí úvěru (tj. úroku). Soud proto částku ve výši 14 800 Kč posoudil jako celkový úrok. Takto sjednané celkové úroky představují 74 % z dlužné jistiny, RPSN činí 205 %, což soud považuje za zcela nemravné. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při úvěru jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky (www.cnb.cz), se pohybovaly v únoru 2017 okolo 10 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že celkový úrok ve výši 205 % ročně byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši zhruba dvacetinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích soud shledal absolutně neplatným pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 588 o. z. 14. Předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně je poskytování spotřebitelských úvěrů jako tzv. ne