19 C 250/2021-64 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne 16. 12. 2016 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které zapůjčila žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 23,66 % ročně vyčísleným fixní částkou za dobu trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč, odměnou za administrativní činnost 2 000 Kč a částkou za hotovostní inkaso 4 000 Kč. Žalovaný si dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění za 290 Kč. Žalovaný se tedy zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkem 17 690 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 26. 1. 2018. Žalovaný však svůj dluh nesplnil řádně a včas, když sice uhradil celkem částku 17 690 Kč, avšak v pozdějších termínech, než k tomu byl podle smlouvy povinen. Žalovanému proto nabíhaly zákonné úroky z prodlení a smluvní úrok, přičemž žalobkyně započítávala úhrady žalovaného nejprve na dlužné příslušenství až posléze na jistinu. Žalobkyně proto požadovala uložit žalovanému povinnost zaplatit dlužnou jistinu ve výši 5 559,76 Kč a příslušenství tak, jak je specifikováno ve výroku tohoto rozsudku. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne 16. 12. 2016 smlouvu [číslo] na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s úroky za dobu řádného trvání smlouvy v sazbě 23,72 % ročně ve výši 1 400 Kč, poplatkem ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 4 000 Kč. Žalovaný si ve smlouvě rovněž sjednal pojištění, za které se zavázal zaplatit částku 290 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal vrátit žalobkyni 17 690 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že RPSN činí 206 %. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí částky v hotovosti /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 17 Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného, že žalovaný bydlí se svou partnerkou v nájemním bytě, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr, přičemž jeho čistá měsíční mzda činí 15 000 Kč. Rovněž uvedl, že má i jiné příjmy ve výši 5 000 Kč měsíčně. Výdaje na bydlení jsou uvedeny v částce 7 700 Kč a ostatní osobní výdaje v částce 3 500 Kč. V době uzavření smlouvy splácel žalovaný u právní předchůdkyně žalobkyně měsíčně částku 1 525 Kč a u společnosti [právnická osoba] částku 1 000 Kč měsíčně /zjištěno ze zákaznické karty na č.l. 19 Žalovaný uhradil na svůj dluh celkem 17 690 Kč /zjištěno z nesporovaného tvrzení/. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně ze smlouvy postoupena na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 26 a seznam postoupených pohledávek na č.l. 28 Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 29. 11. 2019, který byl žalovanému odeslán dne 13. 12. 2019, v němž byl vyzván k úhradě dluhu /viz dopis na č. l. 23, podací lístek na č.l. 24 Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne 22. 2. 2021 vyzván žalobkyní k úhradě evidovaných dlužných částek, přičemž dopis byl odeslán následující den /viz předžalobní výzva na č. l. 21 včetně podacího lístku na č.l. 25 Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění zcela uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 4. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, zejména podle následujících ustanovení: 5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není ani z části důvodná. 10. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 16. 12. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Soud uzavřel, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala a vyhodnotila řádně, když soud nepovažuje za nijak nevěrohodné prohlášení žalovaného, že bydlí se svou partnerkou v nájemním bytě, přičemž jeho výdaje na bydlení činí 7 700 Kč měsíčně a že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr, přičemž dosahuje výdělku ve výši okolo 20 000 Kč. S ohledem na to, že žalovaný je mladý muž, v produktivním věku, u kterého lze předpokládat, že je snadno zaměstnatelný, bylo zcela jistě v jeho silách úvěr ve výši 10 000 Kč splatit, když osud zároveň ani z úřední činnosti nezjistil, že by v době poskytnutí úvěru byl žalovaný v tzv. dluhové pasti. Soud tedy vyhodnotil smlouvu o úvěru jakožto celek za platnou. 11. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč vrátit v 58 týdenních splátkách společně s celkovými náklady ve výši 7 690 Kč včetně poplatku za pojištění. Byť právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že se uvedená celková částka skládá z úroku ve výši 1 400 Kč, poplatku ve výši 2 000 Kč a hotovostního inkasa ve výši 4 000 Kč, je zřejmé, že svou povahou jsou veškeré uvedené částky skryté úroky. Úrok je úplata za poskytnutí úvěru, která má v sobě z povahy věci zahrnovat i veškeré ostatní náklady, stejně jako cena za zboží v obchodě obsahuje všechny náklady na výrobu, distribuci, prodej i zisk. Současná praxe úvěrových institucí, které rozdělují částky, jež má spotřebitel celkem zaplatit do různých kategorií, je pouhá snaha skrýt skutečnou výši ceny za poskytnutí úvěru (tj. úroku). Soud proto částku ve výši 7 400 Kč posoudil jako celkový úrok. Takto sjednané celkové úroky představují 74 % z dlužné jistiny, RPSN činí 206 %, což soud považuje za zcela nemravné. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při úvěru jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky (www.cnb.cz), se pohybovaly v prosinci 2016 okolo 10 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok ve výši 205 % ročně byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům. Ujednání o úrocích soud shledal absolutně neplatným pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 588 o. z. 12. Ohledně zjištěné nemravnosti sjednaných smluvních úroků soud uvádí, že předmětem podnikání žalobkyně je poskytování spotřebitelských úvěrů jako tzv. nebankovní instituce poskytující spotřebitelské úvěry, které poskytují spotřebitelské úvěry obvykle s vyšším úrokem oproti bankovním institucím, zpravidla s odkazem na vyšší rizikovost. Nejvyšší možná výše sjednaných úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru [číslo] 2016 Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami (tím spíše v případech vztahu podnikatele a spotřebitele jako slab