20 C 153/2021-39 — Okresní soud v Mělníku

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 095 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 174 Kč od [datum] do [datum] z titulu neuhrazeného pojistného. Svůj nárok odůvodnila žalobkyně tím, že s žalovanou uzavřela pojistnou smlouvu [číslo] na základě níž se žalovaná zavázala platit pojistné, což však nečinila. Zástupce žalobkyně zaslal žalované před podáním žaloby výzvu k úhradě dluhu. Žalovaná však na svůj dluh ničeho neuhradila a k žalobě se nevyjádřila. 2. Soud věc projednal bez potřeby nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když soud souhlas účastníků s takovým postupem předpokládal. Vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil účastníkům zcela v souladu s ustanovením § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). 3. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství). Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. přitom plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ustanovení § 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: žalovaná a žalobkyně podepsaly dne [datum] pojistnou smlouvu pro Autopojištění Combi Plus III - pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [číslo] k vozidlu [anonymizováno], typ [anonymizováno], [registrační značka]. Pro pojistné období bylo stanoveno pojistné na částku 4 269 Kč s jednorázovou splatností a počátek pojištění byl stanoven ke dni [datum]. Žalovaná však neuhradila včas pojistné splatné dne [datum], jakož ani pojistné splatné dne [datum]. Žalobkyně proto nejprve zaslala žalované výzvy dne [datum] (dle Sazebníku za upomínku účtováno 120 Kč) a dne [datum] (dle Sazebníku za upomínku účtováno 160 Kč) k úhradě dluhu na pojistném splatném ke dni [datum]. Pojistné bylo žalovanou poté uhrazeno dne [datum] ve výši 4 269 Kč. Pojistné splatné dne [datum] uhrazeno nebylo ani přes výzvu ze dne [datum] (dle Sazebníku účtováno 300 Kč) s tím, že dluh měl být uhrazen nejpozději do [datum]. Následně došlo k zániku pojištění a žalovaná byla vyzvána dopisem ze dne [datum] (dle Sazebníku za upomínku účtováno 300 Kč) k úhradě celého dluhu. Dlužné období, kdy nebylo pojistné hrazeno, je tedy od [datum] do [datum] a žalovaná dluží na pojistném částku 1 215 Kč. Žalovaná netvrdila a v řízení ani jinak nebylo prokázáno, že by pojistné za shora uvedené období uhradila, nebo že by došlo k dřívějšímu zániku pojištění. Soud tedy vycházel z toho, že smluvní vztah v žalovaném období trval a žalovaná pojistné nezaplatila, ačkoli byla o zaplacení upomínána. 5. Při právní kvalifikaci soud vycházel z ust. § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) upravujících pojištění s přihlédnutím k ustanovením zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“). Podle § 2758 odst. 1 o. z. se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle odstavce 2 téhož ustanovení není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou. Podle § 2782 odst. 1 o. z. má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2804 o. z. upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. 6. Podle § 3 odst. 1 věty první zákona č. 168/1999 Sb. vznikne pojištění odpovědnosti na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Podle ust. § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. zaniká pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi, přičemž tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného. Podle § 13 odst. 2 věty první zákona č. 168/1999 Sb. zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. 7. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byla ve smyslu § 2758 a násl. o. z. ve spojení s § 3 odst. 1 věta první zákona č. 168/1999 Sb. platně uzavřena pojistná smlouva o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, když žalobkyně prokázala vznik právního vztahu z pojistné smlouvy i jeho obsah, včetně povinnosti žalované platit sjednané pojistné. S ohledem na zásadu, podle níž se negativní tvrzení (nezaplacení pojistného) neprokazují, bylo na žalované, aby prokázala, že dlužnou částku pojistného zaplatila. Jelikož žalovaná žádné důkazy v tomto směru nenavrhla, k žalobě se ani nevyjádřila, vycházel soud z pravdivosti tvrzení žalobkyně o existenci a výši předmětného dluhu. Žalobkyni tak podle § 2782 odst. 1 o. z. ve spojení s § 13 odst. 2 věty první zákona č. 168/1999 Sb. vzniklo právo na zaplacení pojistného za dobu trvání pojištění do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Dlužné pojistné tak odpovídá alikvotní částce sjednaného pojistného ve výši 1 215 Kč. Žalobkyni rovněž vznikly náklady s postupným upomínáním v celkové výši 880 Kč. S ohledem na prodlení žalované s úhradou přiznal soud žalobkyni též právo na úrok z prodlení z dlužného pojistného dle § 1970 o. z. ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po zániku pojištění (marné uplynutí lhůty k plnění). Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 1 489 Kč za řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (k většímu počtu tzv. formulářových žalob téže žalobkyně viz databáze soudu ISAS). Z toho jednak soudní poplatek 400 Kč, odměna za zastupování advokátem v celkové výši 600 Kč za tři úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně po 200 Kč/úkon (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), dále paušální částka náhrady hotových výdajů 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to vše podle ustanovení § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 1 a 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. K otázce aplikace ust. § 14b) vyhl. č. 177/1996 Sb. soud dodává, že v dané věci byly splněny veškeré zákonné podmínky pro rozhodnutí o nákladech ve smyslu tohoto ustanovení. Žalobkyně podává žaloby ve skutkové i právní rovině typově shodné, lišící se pouze dílčími údaji specifickými pro danou věc, jedná se tak o tzv. formulářové žaloby, tj. žaloby podávané na ustáleném vzoru ve smyslu aplikovaného ustanovení. Pojem formulářové žaloby byl vymezen v bodu 28 nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, dle kterého„ se zpravidla jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej "odhalí" i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby.“ Z takto vymezeného pojmu formulářové žaloby vycházel následně zdejší soud v soulad