12 C 313/2022-44 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 5 987 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela po posouzení úvěruschopnosti žalované dne [datum] prostřednictvím internetových stránek společnosti [právnická osoba], [webová adresa], smlouvu o úvěru, na základě níž mohla žalovaná čerpat úvěr až do výše 5 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč nejpozději do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Žalovaná si prodloužila splatnost úvěru o 30 dní tzv. korunovým odkladem dle smlouvy za dodatečný poplatek 495 Kč. Dále si prodloužila splatnost úvěru o 30 dní tzv. desetiprocentním odkladem dle smlouvy za dodatečný poplatek ve výši 745 Kč a poplatek za tzv. bezpečnou splátku umožňující odklad splatnosti úvěru o 30 dní v případě nečekané životní události dle smlouvy za dodatečný poplatek 99 Kč. Identita žalované byla ověřena z kopie občanského průkazu. Žalovaná úvěr čerpala, nedodržela však řádně podmínky pro splácení. Žalovanou částku 5 987 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 4 643 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 495 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti tzv.„ desetiprocentním odkladem“ ve výši 245 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč a jednorázová smluvní pokuta za nesplacení jistiny ve výši 3 % jistiny, tedy 139 Kč. Příslušenství se skládá z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 77,08 Kč, kapitalizovaného za období od [datum] do [datum], a následně z běžícího zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Vzhledem k tomu, že v této věci není proti rozsudku přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), protože předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, soud v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku uvede jen předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 6. Žalovaná uzavřela dne [datum] s žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek žalobkyně [webová adresa]) úvěrovou smlouvu včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalované úvěrový rámec až do výše 5 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč nejpozději do 30 dnů od poskytnutí úvěru, přičemž splatnost byla následně prodloužena tzv. korunovým odkladem dle smlouvy za dodatečný poplatek ve výši 495 Kč a desetiprocentním odkladem za dodatečný poplatek ve výši 745 Kč. V případě prodlení po zesplatnění byla žalobkyně oprávněna požadovat také jednorázovou smluvní pokutu ve výši 3 % ze splatné jistiny. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši 100 Kč měsíčně za vymáhání /viz smlouvu o úvěru, standardní informace o spotřebitelském úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku, fotografii občanského průkazu žalovaného/. Žalovaná úvěr čerpala, avšak svůj dluh neuhradila řádně a včas /viz výpis čerpání, splátek a úhrad/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. 7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Dle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. 13. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru (který byl současně úvěrem spotřebitelským), žalobkyně jakožto úvěrující osoba poskytla žalované jako úvěrované úvěrový rámec až do výše 5 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky se smluvenými poplatky vrátit. Žalovaná úvěr čerpala, nesplatila jej však řádně a včas. Soud proto přiznal žalobkyni částku 5 987 Kč odpovídající požadované nesplacené části jistiny ve výši 4 643 Kč, poplatkům v celkové výši 905 Kč (za poskytnutí úvěru 165 Kč + za bezpečnou splátku 495 + za tzv. desetiprocentní odklad 245 Kč) a smluvní pokutě ve výši 139 Kč představující 3 % z dlužné jistiny. Žalobkyní uplatněnou náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 300 Kč (3× 100 Kč) soud posoudil s ohledem na její paušální výši toliko jako další sjednanou smluvní pokutu, neboť žalobkyně sice tvrdila konkrétní výši nákladů jí vzniklých v souvislosti s prodlením spotřebitele, avšak uhrazení těchto nákladů již nijak nedokládala. Výše souhrnu těchto smluvních pokut ve výši 439 Kč (139 Kč + 300 Kč) byla sjednána a uplatněna v souladu s limity stanovenými v zákoně o spotřebitelském úvěru (maximálně ½ jistiny, tedy 2 500 Kč), a proto soud vyhověl žalobě i v této části. 14. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila. 15. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 987 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Jejich zaplacení soud