12 C 354/2021-36 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala vůči žalovanému zaplacení 43 500 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalovaný byl v období od [datum] do [datum] zaměstnancem žalobkyně. Účastníci uzavřeli dne [datum] kvalifikační dohodu, v níž se žalovaný zavázal setrvat u žalobkyně po dobu 5 let od získání kvalifikace. Žalovaný ukončil pracovní poměr ke dni [datum], čímž kvalifikační dohodu porušil. Žalobkyně vynaložila na získání kvalifikace žalovaného celkem 72 500 Kč bez DPH. V souladu s ujednáním stran tuto částku ponížila o 2/5 s ohledem na dobu trvání pracovního poměru na 43 500 Kč. Žalovaný dluh dne [datum] co do důvodu i výše uznal a zavázal se splácet jej měsíčními splátkami po 5 000 Kč. Pro případ prodlení byl sjednán smluvní úrok ve výši 0,05 % denně z dlužné částky. Žalovaný na úhradu svého dluhu nezaplatil ničeho. Žalobkyně žalovaného naposled vyzvala k úhradě výzvou ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, přestože k tomu byl soudem vyzván a ve sporu zůstal zcela pasivní. 3. Soud provedl dokazování listinami a dospěl k těmto skutkovým zjištěním: 4. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] pracovní smlouvu, na jejímž základě vykonával pro žalobkyni práci nejprve na pozici dělník v dopravě a od [datum] na pozici řidič autobusu. Účastníci uzavřeli rovněž dne [datum] kvalifikační dohodu, v níž se žalobkyně zavázala umožnit žalovanému získání kvalifikace a žalovaný se zavázal po ukončení kvalifikace setrvat v pracovním poměru u žalobkyně po dobu 5 let a v případě porušení této povinnosti uhradit náklady spojené se získáním kvalifikace /viz pracovní smlouva ze dne [datum] na č. l. 17 spisu, kvalifikační dohoda ze dne [datum] na č. l. 11 spisu a dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] na č. l. 9 spisu/. Žalobkyně na získání kvalifikace žalovaného vynaložila náklady ve výši 72 500 Kč /viz faktura ze dne [datum] na č. l. 12 spisu, faktura ze dne [datum] na č. l. 12 spisu a faktura ze dne [datum] na č. l. 13 spisu/. Žalovaný ukončil pracovní poměr u žalobkyně ke dni [datum], uznal dluh ve výši 43 500 Kč co do důvodu a výše a zavázal se jej splácet měsíčními splátkami po 5 000 Kč /viz dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne [datum] na č. l. 10 spisu a uznání dluhu ze dne [datum] na č. l. 7 spisu/. Žalovaný neplnil splátky řádně a včas, žalobkyně jej proto upozornila na neplnění splátkového kalendáře a následně jej vyzvala k úhradě dluhu /viz upozornění ze dne [datum] na č. l. 14 spisu, kopie obálky na č. l. 14 a 15 spisu a upozornění na neplnění splátkového kalendáře a výzva k úhradě dluhu ze dne [datum] na č. l. 16 spisu/. Žalovaný netvrdil ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by na úhradu dluhu zaplatil více, než tvrdí žalobkyně. 5. Podle ustanovení § 234 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“) uzavře-li zaměstnavatel se zaměstnancem v souvislosti se zvyšováním kvalifikace kvalifikační dohodu, je její součástí zejména závazek zaměstnavatele umožnit zaměstnanci zvýšení kvalifikace a závazek zaměstnance setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po sjednanou dobu, nejdéle však po dobu 5 let, nebo uhradit zaměstnavateli náklady spojené se zvýšením kvalifikace, které zaměstnavatel na zvýšení kvalifikace zaměstnance vynaložil, a to i tehdy, když zaměstnanec skončí pracovní poměr před zvýšením kvalifikace. Závazek zaměstnance k setrvání v zaměstnání začíná od zvýšení kvalifikace. 6. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 7. Dle ust. § 133 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak. 8. Uznáním dluhu nezaniká původní závazek dlužníka, ani nevzniká závazek nový, ale zakládá se jím vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Věřitel tak v řízení u soudu nemusí prokazovat vznik dluhu ani jeho výši v době uznání a v rozsahu uznaného dluhu tak přechází důkazní břemeno na dlužníky, tedy ve sporu žalovaného účastníka. 9. S ohledem na shora uvedené, dospěl soud k jednoznačnému závěru, že žaloba je důvodná. Za situace, kdy totiž žalovaný vůči žalobkyni písemně uznal, že dluh určený co do důvodu i výše zaplatí, založil tímto svým jednostranným právním úkonem adresovaným žalobkyni vyvratitelnou právní domněnku, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. V souzené věci, ve které se pak žalobkyně domáhá splnění takto zajištěného závazku, resp. uznaného dluhu spočívá tak důkazní břemeno ohledně neexistence dluhu na žalovaném. S ohledem k tomu, že však žalovaný neexistenci dluhu netvrdil, nadto, aby ji prokázal, považuje soud existenci dluhu v souladu se shora citovanými ustanoveními za prokázanou. Dále žalovanému vznikla též povinnost k úhradě úroku z prodlení, když v prodlení je podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 o. z. zaplacení úroku z prodlení. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, náhradu nákladů řízení, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 175 Kč, odměny za 2 úkony právní služby dle ustanovení § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ advokátní tarif“) po 2 860 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby), odměny za 1 úkon právní služby dle ustanovení § 7 bod 5, § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu ve výši 1 430 Kč (jednoduchá výzva k plnění) a náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč, celkem 10 225 Kč. 11. Lhůty k plnění ve výrocích byly určeny podle ustanovení 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.