12 C 375/2022-25 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala vůči žalovanému zaplacení 42 500 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalovaný dne [datum] uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 42 500 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit i s příslušenstvím nejpozději do [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr žalovanému vyplatila dne [datum] převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný úvěr ani přes upomínky právní předchůdkyně žalobkyně nesplatil. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena žalobkyni. Žalovaný byl naposledy upomínán k uhrazení dluhu předžalobní upomínkou ze dne [datum]. Předmětem žalobního návrhu je toliko nesplacená jistina úvěru ve výši 42 500 Kč. V rámci příslušenství žalobkyně požaduje úrok z prodlení v běžící výši 11,75% ročně z částky 42 500 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně úvěrovou smlouvu [číslo] včetně všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 42 500 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr s příslušenstvím v celkové výši 90 329,05 Kč v 35 měsíčních splátkách po 2 580,53 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen bankovním převodem z účtu právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] smlouva o úvěru na č. l. 9-10 spisu, výpis na č. l. 8 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena /viz smlouva o postoupení pohledávek v [příjmení], oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 5 spisu /. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz předžalobní výzva na č. l. 6 spisu, podací lístek na č. l. 7 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 42 500 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 42 500 Kč, nesplatil jej však řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Jen pro úplnost soud uvádí, že se nezabýval prokazováním toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost ověřovat schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když žalobkyně nárokovala pouze zaplacení jistiny, kterou by soud žalobkyni přiznal i v případě, že by neprokázala splnění této povinnosti právní předchůdkyní žalobkyně. Za situace, kdy žalobkyně prokázala vznik právního vztahu ze smlouvy o úvěru a jeho obsah, leželo důkazní břemeno tvrdit a prokázat, že nárok vůči němu byl splněn, že nevznikl nebo zanikl z jiného důvodu na žalovaném, který však v tomto směru nic netvrdil a neprokazoval. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 9. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh řádně a včas nehradil, dostal se s plněním své smluvní povinnosti do prodlení, soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tak jak ho žalobkyně uplatnila. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 878 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 700 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 42 500 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu podaných žalobkyní v databázi soudu ISAS. 11. Lhůty k plnění ve výrocích I. a III. byly určeny podle 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.