12 C 377/2022-20 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala vůči žalovanému zaplacení 47 000 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění návrhu uvedla, že žalovaný uznal dluh vůči žalobkyni z titulu smlouvy o pronájmu bytu [číslo] na adrese [adresa žalovaného], konkrétně dluh na poplatcích spojených s užíváním tohoto bytu v celkové výši 47 000 Kč. Žalovaný se zavázal dluh splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč počínaje dnem [datum] pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil a dluh se ke dni [datum] stal splatným. V rámci příslušenství žalobkyně nárokuje zaplacení úroku z prodlení v běžící výši 8,5 % ročně z částky 47 000 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 5. Žalovaný dne [datum] písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše 47 000 Kč. Žalovaný se zavázal dluh žalobkyni uhradit ve 12 měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení nebo prodlení byť jen jediné splátky /viz uznání dluhu na č. l. 5 spisu/. Žalovaný se dostal do prodlení již s první splátkou splatnou dne [datum], čímž se stal celý neuhrazený dluh ve výši 47 000 Kč okamžitě splatný. Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dluh vůči žalobkyni uhradil nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Dle § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánou, pokud v řízení nevyšel najevo opak. 10. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Za situace, kdy žalovaný vůči žalobkyni písemně uznal, že dluh určený co do důvodu i výše zaplatí, založil tímto svým jednostranným právním jednáním adresovaným žalobkyni vyvratitelnou právní domněnku, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Uznáním dluhu totiž nezaniká původní závazek dlužníka, ani nevzniká závazek nový, ale zakládá se jím vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Věřitel tak v řízení u soudu nemusí prokazovat vznik dluhu ani jeho výši v době uznání a v rozsahu uznaného dluhu tak přechází důkazní břemeno na dlužníka. V souzené věci tedy spočívá důkazní břemeno ohledně neexistence dluhu na žalovaném. Vzhledem k tomu, že žalovaný neexistenci dluhu netvrdil, nadto aby ji prokázal, považuje soud existenci dluhu v souladu se shora citovanými ustanoveními za prokázanou. 11. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně požadovala. 12. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 440 Kč Tyto náklady sestávají zaplaceného soudního poplatku v částce 1 880 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 47 000 Kč sestávající z částky 2 980 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, návrh ve věci samé) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a. t. 14. Lhůty k plnění ve výrocích I. a II. byly určeny podle 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.