12 C 47/2022-51 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala vůči žalovanému zaplacení 2 511,14 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalovaný uzavřel se společností [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) účastnickou smlouvu – zákaznickou smlouvu [číslo] v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat služby, a žalovaný se zavázal hradit ceny dle ceníku právní předchůdkyně žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala poskytnuté služby dne [datum] fakturou [číslo] znějící na částku 11 760 Kč, z níž žalobkyně požaduje 2 209,42 Kč se splatností dne [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně dále dne [datum] vystavila fakturu [číslo] znějící na částku 3 793 Kč se splatností [datum], z níž žalobkyně požaduje celkem 301,72 Kč. Jelikož žalovaný nehradil své závazky řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za ním na žalobkyni, a to smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v ustanovení § 202 odst. 2. o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Soud na základě listin založených ve spise dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 6. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne [datum] zákaznickou smlouvu [číslo] na dobu 36 měsíců, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému sjednané služby a žalovaný se zavázal řádně a včas hradit ceny služeb ve výši dle ceníku služeb /viz zákaznickou smlouvu na č.l. 22-24 spisu, všeobecné podmínky právní předchůdkyně žalobkyně založené elektronicky v systému CEPR/. Právní předchůdkyně žalobkyně vystavila dne [datum] za období od [datum] do [datum] fakturu [číslo] znějící na částku 3 793 Kč se splatností dne [datum], dne [datum] za období od [datum] do [datum] fakturu [číslo] znějící na částku 11 760 Kč se splatností dne [datum] /viz faktury [číslo] [číslo] na č.l. 26-28, [číslo] spisu/. Žalovaný neuhradil svůj dluh řádně a včas, právní předchůdkyně a žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno /viz příloha smlouvy o postoupení pohledávek na č.l. 32-33 spisu, oznámení o postoupení pohledávek na č.l. 29 spisu/. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu výzvou ze dne [datum] /viz výzva k úhradě na č.l. 34-35 spisu/. 7. S ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) soud v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), posuzoval danou věc po právní stránce za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do [datum] (dále jen„ ObchZ“), a dále dle ustanovení zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2011 8. Podle ustanovení § 269 odst. 2 ObchZ účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřena není. 9. Podle ustanovení § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích se pro účely tohoto zákona rozumí službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. 10. Podle ustanovení § 369 odst. 1 ObchZ je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády. 11. Podle ustanovení § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum], jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 12. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a v plném rozsahu jí vyhověl. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli zákaznickou smlouvu, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran, a žalovaný se zavázal za poskytování služeb platit jejich cenu dle vyúčtování. Právní předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala žalovanému za poskytnutí zprostředkovaných služeb 1 048 Kč, za platební služby 26 Kč a za další služby 1 135,42 Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala žalovanému za služby částku ve výši 301,72 Kč. Žalovaný tento dluh vůči právní předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni neuhradil. Žalovaný netvrdil a v řízení ani nevyšlo najevo, že by žalovaný na úhradu dluhu zaplatil více.Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh řádně a včas nehradil, dostal se s plněním své smluvní povinnosti do prodlení, soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tak jak ho žalobkyně uplatnila. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 511,14 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.