13 C 2/2022-57 — Okresní soud v Mělníku

Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky [částka] z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky za přepravu žalované společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobce) s odůvodněním, že dne [datum] a [datum] žalovaná využila přepravních služeb právního předchůdce žalobce, přičemž neměla platnou jízdenku. Jízdné ve výši [částka] v prvním případě a ve výši [částka] ve druhém případěč ani přirážku ve výši [částka] u každého případu nezaplatila. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku včetně jejího příslušenství v obou případech [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg [číslo] to na základě smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] uzavřené dne [datum] a tato společnost následně první pohledávku postoupila dne [datum] na žalobce a druhou postoupila dne [datum]. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených důkazů bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně je společností se sídlem mimo Českou republiku, soud uvádí, že je dána pravomoc soudu věc projednat dle nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalovaného, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států ES. Podle článku 4 bodu 1 nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalující strany je z pohledu nařízení irelevantní. S ohledem na uvedené, kdy žalovaný je občanem České republiky s trvalým pobytem v obvodu Okresního soudu v Mělníku, dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [anonymizováno] nad [příjmení] a [obec] cestovala žalovaná hromadným dopravním prostředkem právního předchůdce žalobce bez jízdního dokladu. Jízdné ve výši [částka] ani přirážku ve výši [částka] nezaplatila. Pohledávka právního předchůdce žalobce za žalovanou byla postoupena postupně současnému žalobci. Dne [datum] ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [příjmení] [příjmení] nádraží a [obec] cestovala žalovaná také hromadným dopravním prostředkem právního předchůdce žalobce bez jízdního dokladu. Jízdné ve výši [částka] ani přirážku ve výši [částka] nezaplatila. Pohledávka právního předchůdce žalobce za žalovanou byla postoupena postupně současnému žalobci. Žalovaná ani v jednom případě ničeho nezaplatila. Podle § 2550 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, § 7 odst. 1 a odst. 5 vyhlášky číslo 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a § 37 odst. 6 z.č. 266/1994Sb., o drahách, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobci jízdné a přirážku za jízdu bez platného jízdního dokladu v celkové výši Kč. Soud vzal v projednávané věci za prokázané, že žalovaná dne [datum] a [datum] cestovala hromadným dopravním prostředkem právního předchůdce žalobce (vlakem [číslo] v prvním případě a vlakem [číslo] ve druhém případě) bez jízdního dokladu. Stíhá ji tedy podle shora citovaného ustanovení povinnost zaplatit nejen jízdné ve výši [částka] v prvním případě a [částka] ve druhém případě, ale i přirážku ve výši [částka] za každou cestu bez platného jízdního dokladu dle Tarifu Českých drah. S ohledem a postoupení pohledávky až na současného žalobce, má povinnost dlužnou částku uhradit k rukám žalobce. Vzhledem ke shora uvedenému soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a uložil žalované zaplatit žalobci žalovanou částku, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná se tím, že žalovanou částku nezaplatila včas, ocitla v prodlení a podle § 1970 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je povinna žalobci zaplatit i úroky z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Soud proto uložil žalovanému zaplatit úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, náleží mu proto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení. Ty ve výši [částka] uložil soud žalovanému nahradit žalobci k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.) Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů za zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Odměna za jeden úkon právní služby v daném případě podle §14b odst. 1 advokátního tarifu činí [částka], náhrada hotových výloh podle § 11 a § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu činí [částka] za jeden úkon. Byly učiněny tři úkony právní služby. Odměna tak celkem činí [částka] a náhrada hotových výloh celkem představuje částku [částka]. Dále je třeba připočíst 21 % DPH z odměny a náhrad hotových výloh ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť zástupce žalobce je registrovaným plátcem uvedené daně. Soud má za to, že je na místě postupovat dle ustanovení advokátního tarifu týkajících se formulářových žalob, neboť obdobná podání stejného žalobce jsou vedená u zdejšího soudu.