17 C 339/2022-26 — Okresní soud v Mělníku

1. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je nárok na zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím, který žalobkyně odůvodňuje tím, že žalobkyně (dříve pod [právnická osoba] s.r.o.) a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na jejímž základě žalobkyně zajišťovala žalované služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to až do dne [datum], kdy byla smlouva ukončena. Žalovaná měla povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení, a to [anonymizováno] box/CA [anonymizováno] sériové číslo [anonymizováno] (dále jen„ technické zařízení“). Žalovaná toto technické zařízení nevrátila a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, k jejímuž zaplacení byla žalovaná, stejně tak jako k vrácení technického zařízení, vyzvána dopisem žalobkyně ze dne [datum]. Žalovaná však své závazky vůči žalobkyni nesplnila, a to ani částečně. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Závěr o skutkovém stavu je ten, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě Smlouvy, uzavřené na dobu 24 měsíců, zajišťovala žalobkyně žalované služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, s adresou instalace [obec], [ulice a číslo]. Součástí poskytovaných služeb bylo i poskytnutí technického zařízení [anonymizováno 6 slov] (dále opět jen„ technické zařízení“), jehož převzetí žalovaná stvrdila podpisem Smlouvy. Podle článku 4.4 Zvláštních podmínek pro službu kombinované televize [anonymizována tři slova] byly součástí Smlouvy, byla žalovaná v případě ukončení Smlouvy povinna technické zařízení vrátit žalobkyni nejpozději do 10 dnů od jejího ukončení. Smlouva byla ukončena dne [datum]. Podle Smlouvy se žalovaná zavázala k úhradě smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč mimo jiné pro případ nevrácení poskytnutého technického zařízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná technické zařízení nevrátila, byla žalobkyní výzvou, odeslanou žalované dne [datum] na adresu dle Smlouvy, vyzvána jednak k jeho vrácení a druhak k úhradě smluvní pokuty 5 000 Kč, obojí nejpozději do [datum]. Žalovaná v řízení netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na svůj dluh uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. Nárokovaná smluvní pokuta se pak konkrétně odvíjí od § 2048 a násl. o. z., podle něhož platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalovaná svou povinnost ze smlouvy nesplnila, konkrétně technické zařízení po ukončení Smlouvy v souladu se smluvním ujednáním nevrátila, považuje soud požadavek žalobkyně na úhradu smluvní pokuty, k jejíž úhradě nejpozději do [datum] žalovanou bez úspěchu vyzvala, za opodstatněný. Soud proto žalobě vyhověl. 7. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila. 8. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS (srov. věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 7 C 274/2022, sp. zn. 10 C 251/2022, sp. zn. 7 C 69/2022 nebo sp. zn. 12 C 73/2022). Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.