17 C 89/2022-23 — Okresní soud v Mělníku

1. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2. o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky ve výši 3 040 Kč s příslušenstvím, který žalobkyně odůvodnila tím, že dne [datum] v [údaj o čase] hodin při jízdě na [anonymizována tři slova] a dne [datum] v [údaj o čase] hodin na [anonymizována tři slova] – hromadné dopravy provozované žalobkyní se žalovaná nemohla prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnila tak podmínky pro to, aby po ní žalobkyně požadovala jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za každou z obou přeprav dopravním prostředkem, žalovaná ovšem požadované nezaplatila. 3. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Závěr o skutkovém stavu je ten, že žalovaná se přepravovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne [datum] v [údaj o čase] hodin na [anonymizována tři slova] a dne [datum] v [údaj o čase] hodin na [anonymizována tři slova]. Na výzvu kontrolora se neprokázala platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila. Výše jízdného 20 Kč a přirážky k jízdnému 1 500 Kč jsou soudu známy z úřední činnosti. Žalovaná byla naposledy vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) o přepravní smlouvě, za použití § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a § 18a odst. 1, odst. 2 písm. c) a odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů. 7. Soud vzal v řízení za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo dne [datum] a [datum] k uzavření smlouvy o přepravě osob, přičemž žalovaná se jako cestující neprokázala na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem z příčin na své straně. Proto jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni kromě jízdného i přirážku stanovenou v přepravních podmínkách dopravce a zároveň částku jízdného, celkem 3 040 Kč. Nárok žalobkyně je tak důvodný. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila. 8. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.