18 C 74/2022-30 — Okresní soud v Mělníku

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 2 420 Kč s příslušenstvím patrný z výroku I. tohoto rozsudku. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila neuhrazením pojistného za období od [datum] do [datum], které byl žalovaný žalobkyni povinen platit podle pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum]. Předmětem smlouvy bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [anonymizována tři slova], [registrační značka]. Žalovaná částka se sestává z dlužného pojistného ve výši 2 140 Kč a z poplatku ve výši 300 Kč za odeslání upomínky. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 2. Soud věc projednal bez potřeby nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když soud souhlas účastníků s takovým postupem předpokládal. Vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil účastníkům zcela v souladu s ustanovením § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). 3. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství). Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. přitom plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ustanovení § 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný sjednal dne [datum] s žalobkyní pojistnou smlouvu [číslo] o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (povinné ručení) tovární značky [anonymizováno] model [anonymizována dvě slova], [registrační značka] Počátek pojištění byl smluven na [datum], pojistné bylo sjednáno ve výši 9 135 Kč s roční splatností. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. První pojistné žalovaný uhradil v souladu se smlouvou dne [datum]. Žalobkyně zaslala dne [datum] upomínku o nezaplacené pojistné se splatností dne [datum]. Za zaslání upomínky byl žalovanému vyúčtován administrativní poplatek ve výši 300 Kč v souladu se Sazebníkem poplatků [právnická osoba], který byl nedílnou součásti předmětné smlouvy. Žalovaný dne [datum] požádal o ukončení pojistné smlouvy z důvodu prodeje vozidla. Ve své žádosti uvedl, že vypověděl pojistnou smlouvu již dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně ukončila pojištění v pojistné smlouvě [číslo] ke dni [datum] a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne [datum]. Současně žalovaného upozornila, že na pojistném dluží částku 2 120 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby zástupcem žalobkyně vyzván dopisem ze dne [datum], odeslaným téhož dne, k úhradě dlužné částky. Žalovaný netvrdil a v řízení ani jinak nebylo prokázáno, že pojistné za shora uvedené období či poplatek za upomínání uhradil, nebo že by došlo k dřívějšímu zániku jednotlivých pojištění. Soud tedy vycházel z toho, že smluvní vztah v žalovaném období trval a žalovaný pojistné nezaplatil, ačkoli byl o zaplacení upomínán. 5. Při právní kvalifikaci soud vycházel z ust. § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) upravujících pojištění s přihlédnutím k ustanovením zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“). Podle ust. § 2758 odst. 1 o. z. se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle odstavce 2 téhož ustanovení není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou. Podle ust. § 2782 odst. 1 o. z. má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2804 o. z. upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. 6. Podle ust. § 3 odst. 1 věty první zákona č. 168/1999 Sb. vznikne pojištění odpovědnosti na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Podle ust. § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. zaniká pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi, přičemž tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného. Podle § 13 odst. 2 věty první zákona č. 168/1999 Sb. zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. 7. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byla ve smyslu § 2758 a násl. o. z. ve spojení s § 3 odst. 1 věta první zákona č. 168/1999 Sb. platně uzavřena pojistná smlouva o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, když žalobkyně prokázala vznik právního vztahu z pojistné smlouvy i její obsah, včetně povinnosti žalovaného platit sjednané pojistné. S ohledem na zásadu, podle níž se negativní tvrzení (nezaplacení pojistného) neprokazují, bylo na žalovaném, aby prokázal, že dlužnou částku pojistného zaplatil. Jelikož žalovaný žádné důkazy v tomto směru nenavrhl, k žalobě se ani nevyjádřil, vycházel soud z pravdivosti tvrzení žalobkyně o existenci a výši předmětného dluhu. Žalobkyni tak podle ust. § 2782 odst. 1 o. z. ve spojení s § 13 odst. 2 věty první zákona č. 168/1999 Sb. vzniklo právo na zaplacení pojistného za dobu trvání pojištění do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Dlužné pojistné, které žalobkyně požaduje ve výši 1 195 Kč, je tak nižší, než odpovídá alikvotní částce sjednaného pojistného. Žalobkyni byl přiznán rovněž poplatek za odeslání upomínky ve výši 300 Kč v souladu se sazebníkem, jak si strany ujednaly. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou pojistné částky přiznal soud žalobkyni též právo na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti neuhrazeného pojistného. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 1 489 Kč za řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (k většímu počtu tzv. formulářových žalob téže žalobkyně viz databáze soudu ISAS). Z toho jednak soudní poplatek 400 Kč, odměna za zastupování advokátem v celkové výši 600 Kč za tři úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně po 200 Kč/úkon (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), dále paušální částka náhrady hotových výdajů 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to vše podle ustanovení § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 1 a 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Soud dále přiznal 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobkyně ve výši 189 Kč (900 × 21 %), která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 2, 3 o. s. ř. za použití ust. § 14a vyhl. č. 177/1996 Sb., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).