7 C 140/2022-42 — Okresní soud v Mělníku

1. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky ve výši 6 680,22 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, kterou odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] v níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem a poplatky splatit ve formě pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný úvěr čerpal, z úvěrového rámce celkem vyčerpal částku 7 699 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení a na svůj dluh dosud uhradil toliko částku 1 518 Kč. Žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalovanou částku 6 680,22 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 6 450,22 Kč a náhrada nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč (tj. účelně vynaložené náklady na vymáhání), příslušenství se skládá ze smluvního úroku ve výši 8,5 % ročně z nesplacené jistiny úvěru ve výši 6 450,22 Kč běžícího od [datum], který žalobkyně požadovala dílem v kapitalizované a dílem v dále běžící podobě, a dále ze zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně kapitalizovaného částkou 121,34 Kč za období od [datum] do [datum]. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 10 000 Kč a žalovaný se zavázal revolvingový úvěr splácet společně s úroky ve výši 26,28 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky vždy do 20. dne v kalendářním měsíci. RPSN činila 46,27 %. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínky /viz smlouvu o revolvingovém úvěru na č. l. 15-16 Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě jeho prohlášení v žádosti o smlouvu, kdy žalovaný toho času dosahoval čistého měsíčního příjmu ve výši 27 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činil 26 000 Kč, měl coby svobodný 2 vyživovací povinnosti, bydlel v nájmu a náklady domácnosti činily měsíčně 10 000 Kč /viz smlouvu o revolvingovém úvěru na č. l. 15-16, úvěrová zpráva na č. l. 32-36 Žalovaný úvěr čerpal, celkem takto vyčerpal částku ve výši 7 699 Kč /viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 39 Se splácením úvěrových splátek se však i přes výzvy k úhradě dostával do prodlení, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni [datum] splatným /viz výzva ke splacení celého úvěru ze dne [datum] na č. l. 17, potvrzení o doručení na č. l. 18 Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní výzva k plnění ze dne [datum] na č. l. 19 včetně dokladu o odeslání na č. l. 20 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 6. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru (který byl současně úvěrem spotřebitelským). Soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala a vyhodnotila řádně, když vycházela ze zjištěných příjmů a výdajů žalovaného a provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných i interních registrech. Soud tedy vyhodnotil smlouvu o úvěru jakožto celek za platnou. Na základě takto sjednané smlouvy žalobkyně jakožto úvěrující osoba poskytla žalovanému jako úvěrovanému úvěrový rámec až do výše 10 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky se smluvenými úroky a případnými poplatky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný úvěr čerpal, a to v celkové výši 7 699 Kč. Žalovaný však nehradil příslušné splátky řádně a včas a dostal se se splácením jednotlivých splátek do prodlení. Žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila. Žalovaný však svůj dluh ani přes výzvu neuhradil. Soud proto přiznal žalobkyni celkem částku 6 680,22 Kč odpovídající požadované nesplacené části jistiny ve výši 6 450,22 Kč a smluvně sjednaným nákladům za vymáhání ve výši 230 Kč a dále soud vyhověl žalobě i stran sjednaného smluvního úroku, který žalobkyně požadovala s ohledem na znění § 122 ZoSÚ pouze ve výši 8,5 %. 9. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, ocitl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila. 10. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 680,22 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.