8 C 32/2020-189 — Okresní soud v Mělníku

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. uložil žalovanému povinnost počínaje dnem [datum] do [datum] platit žalobkyni výživné ve výši [částka] měsíčně vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně, ve výroku II. rozhodl o tom, že dlužné výživné za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka] je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve splátkách po [částka] měsíčně vždy do každého 15. dne v měsíci, počínaje dnem právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, ve výroku III. rozhodl o tom, že žalobkyni se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení a ve výroku IV. uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mělníku soudní poplatek ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku v celém rozsahu podal včasné odvolání žalovaný. 3. Proti tomuto rozsudku, a to do nákladového výroku III., podala včasné odvolání i žalobkyně. Namítá, že s ohledem na skutečný účel zákonné úpravy ustanovení § 142a o. s. ř. a s ohledem na jiná specifika právní úpravy výživného na manželku nelze striktně uzavřít, že nárok na náhradu nákladů řízení se nepřiznává jen proto, že žalovaný neobdržel včas předžalobní výzvu. Tento institut byl do právního řádu implementován ve snaze a s cílem předejít zbytečným soudním řízením o věcech, které lze vyřídit mimosoudně a kde je namístě uložit i samostatně žalující straně nezbytnou iniciativu mimosoudní prostředky využít. V projednávané věci, kdy obrana žalovaného je zcela jednoznačná v tom smyslu, že odmítá plnit, by byla předžalobní výzva evidentně zbytečná. Navíc bylo nutné přihlédnout k tomu, že nárok na výživné manželky lze soudně nárokovat pouze od podání žaloby. Navrhla, aby odvolací soud napadený výrok změnil a žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení přiznal. 4. V průběhu odvolacího jednání žalovaný vzal odvolání v celém rozsahu zpět. 5. Podle ustanovení § 207 odst. 2 o. s. ř. pokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví. Vzal-li někdo odvolání zpět, nemůže je podat znovu. 6. Jelikož žalovaný vzal odvolání do rozsudku soudu prvního stupně zpět dříve, než o něm bylo rozhodnuto, Krajský soud v Praze jako soud odvolací postupoval podle ustanovení § 207 odst. 2 věty první za středníkem o. s. ř. a odvolací řízení o odvolání žalovaného zastavil (výrok I. usnesení). Následně odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. v napadeném výroku III. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 7. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o nároku žalobkyně na výživné a určil jeho výši. O náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že tuto žalobkyni nepřiznal, když žalobkyně sice v řízení byla úspěšná, ale nesplnila povinnost odeslat žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu výzvu k plnění ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. Žalobkyně přitom neuvedla a ani neprokázala žádné důvody zřetele hodné, pro které výzvu nezaslala. 8. Podle ustanovení § 142a o. s. ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění (odst. 1). Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, může soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému výzvu k plnění za podmínek uvedených v odstavci 1 nezaslal (odst. 2). 9. Odvolací soud si je vědom smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. a že soudní praxe dospěla k závěru, že trvat na předžalobní výzvě jako podmínce přiznání náhrady nákladů řízení za situace, kdy ani po podání žaloby žalovaný neplní nic na požadovanou povinnost, je třeba považovat za přepjatý formalismus. Na druhou stranu bylo nezbytné vzít v potaz i konkrétní okolnosti daného případu spočívající v tom, že za stavu současně probíhajícího řízení ve věci péče soudu o nezletilého syna účastníků, bylo pro žalovaného obtížné při absenci jakékoliv výzvy učinit si představu o skutečnostech významných pro základ a výši žalovaného nároku a odvolací soud se proto ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně, pokud žalobkyni z důvodu absence výzvy dle ustanovení § 142a o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. 10. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil. 11. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. za situace, kdy žalovaný zavinil, že řízení o odvolání do výroku o věci samé a výroků na něm závislých bylo zastaveno a pokud žalobkyně nebyla úspěšná s odvoláním do nákladového výroku, lze její neúspěch vyhodnotit toliko jako nepatrný. Žalobkyni vznikly náklady za zastoupení advokátem v celkové výši [částka] sestávající z odměny za dva a půl úkonu právní služby (vyjádření k odvolání do výroku o věci samé, odvolání do nákladového výroku, účast při odvolacím jednání) po [částka] podle ustanovení § 7 bod 5., § 8 odst. 1 advokátního tarifu, z náhrady hotových výdajů po [částka] ke každému úkonu právní služby podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu – [částka] a z náhrady za 21 % DPH ve výši [částka]. 12. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v obecné pariční lhůtě tří dnů podle ustanovení § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.