10 C 218/2022-64 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení újmy dle zákona o soudní rehabilitaci ve výši 1 320 000 Kč. Tvrdil, že odškodnění, které mu bylo přiznáno na základě rehabilitačního řízení, není dostatečné. Dne [datum] usnesením Okresního soudu v Mělníku, č. j. 2 Nt 2451/2022-14 (na základě ustanovení § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci) byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 17. 12. 1982, sp. zn. 2 T 84/1982 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 17. 3. 1983, sp. zn. 8 To 89/83, jímž byl žalobce odsouzen mimo jiné pro trestný čin opuštění republiky podle ust. § 109 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zák.“). Žalobci byl stejným rozsudkem zároveň stanoven přiměřený trest odnětí svobody v trvání 4 let za trestné činy rozkrádaní majetku v socialistickém vlastnictví podle ust. § 132 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), c) tr. zák., krádeže podle ust. § 247 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., neoprávněného užívání cizího motorového vozidla dle ust. § 209a odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., na něž se však rehabilitace dle ust. § 2 odst. 1 zákona o soudní rehabilitaci nevztahuje. Žalobce tedy vykonal původně uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 8 let, do roku 1989, přičemž rehabilitován byl pouze částečně. Dále tvrdil, že žalovaná k podané žádosti žalobce na náhradu újmy rozhodnutím ze dne 18. 7. 2022, č. j. MSP-8/2022-ODSK-RO/9, přiznala žalovanému odškodnění v celkové výši 135 445 Kč, které mu následně vyplatila. Žalovaná nevyhověla požadavku žalobce na valorizaci pro absenci opory v právních předpisech a judikatuře. Vyplacená částka se nejeví žalobci jako dostatečná a spravedlivá vzhledem k míře inflace a proto se soudně domáhá její modifikace. Požaduje přiznat náhradu újmy navýšením vyplaceného odškodnění na celkovou částku 1 440 000 Kč (tj. 1 000 Kč za každý den výkonu vazby/trestu). S ohledem na již vyplacenou částku požaduje po žalované zaplatit 1 320 000 Kč, neboť žalovanou vyplacená částka odpovídající zákona č. 119/1990 Sb. vycházela z cenových hodnot v době vydání zákona, a tudíž je v důsledku inflace, resp. obecného nárůstu cen i životních nákladů nedostatečná. 2. Žalovaná navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Skutková tvrzení základu sporu má za nesporná, přičemž žalobcův nárok na odškodnění k jeho žádosti posoudila jako souladný s ust. 23 odst. 1 zák. č. 119/1990 Sb. a přiznala mu odškodnění odpovídající paušálním náhradám zakotveným v zákoně o soudní rehabilitaci v celkové výši 135 445 Kč. Při určení výše náhrady ušlého výdělku bylo třeba vycházet z výše průměrného výdělku před poškozením, tedy před nezákonným zbavením osobní svobody. Vzhledem k běhu času by bylo pro žalobce obtížné průměrný výdělek doložit, proto byla po přijetí zákona č. 119/1990 Sb. upravena možnost nahradit ztrátu na výdělku paušální náhradou ve výši 2 500 Kč za každý měsíc nezákonného zbavení osobní svobody. V případě žalobce se nejedná o ztrátu na výdělku po poškození (rentu), nýbrž již poskytnutou náhradu za ztrátu na výdělku za dobu, po kterou byl žalobce nezákonně zbaven osobní svobody formou pobytu ve výkonu trestu (celkem vykonával trest odnětí svobody v období let 1981 až 1989, z toho soudní rehabilitaci podléhá období 4 let). I pokud by se vzalo v potaz ustanovení § 23 odst. 6 zákona [číslo] 1990 sb., má žalovaná za to, že toto ustanovení má logickou návaznost toliko na situaci, kdy poškozený požádá o poskytnutí náhrady ztráty na výdělku dle obecných předpisů (ust. § 23 odst.1 písm. a) zákona č. 119/1990 Sb.) V projednávané věci žalobce vždy výslovně zmiňoval poskytnutí náhrady v paušálních částkách; o přiznání náhrady skutečně ušlé mzdy nežádal. Konečně i v případě, že by bylo argumentováno nepřijetím vládního nařízení avizovaného v ust. § 23 odst. 6 zákona č.119/1990 Sb. žalovaná namítá, že (ne) činnost vlády nelze právně posuzovat jako škodní událost a to ať již podle předpisů obecných či zvláštních. Žalovaná argumentačně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1072/2003, podle kterého není žádný zákonný důvod již přiznanou částku navyšovat, protože statistické údaje o vývoji průměrné nominální mzdy v ČR nejsou okolností, s níž zákon spojuje možnost zvýšení náhrady za ztrátu výdělku, a to ani případně analogicky s ohledem na valorizaci náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Žalovaná dále odkázala na konstantní soudní judikaturu, neboť Ústavní soud a Nejvyšší soud opakovaně v obdobných věcech rozhodoval, jako například ve věcech sp. zn. II. ÚS 880/13, II. ÚS 384/04, II. ÚS 300/04 a sp. zn. 25 Cdo 14/2003. 3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalobce se s omluvou k jednání nedostavil, byl ve výkonu trestu odnětí svobody a sdělil, že eskorta by byla vzhledem k jeho zdravotnímu stavu utrpením, a že k jednání se dostaví jeho právní zástupce advokát JUDr. [příjmení] [příjmení]. Soud konstatoval, že žalobcem označený zástupce se k jednání rovněž nedostavil, přičemž soudu nebyla předložena ani procesní plná moc jmenovaného advokáta. 4. Vzhledem k nesporným tvrzením účastníků a dále provedenému dokazování listinnými důkazy (zde zejména podstatným obsahem spisů Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 2 Nt 2481/2022 a sp. zn. 2 T 84/82) bylo lze učinit následující skutková zjištění, které má soud za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, a které rovněž odpovídající závěru soudu o skutkovém stavu věci: V průběhu konce roku 2021 žalobce v době výkonu trestu odnětí svobody při vyřizování dokladů pro Českou správu sociálního zabezpečení k vyměření starobního důchodu žádal po soudu dohledat jednak údaje pro potvrzení o omezení osobní svobody od zadržení, délky vazby a výkonu trestu v souvislosti s jeho odsouzením tehdy pod rodným jménem [jméno] [příjmení] v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 2 T 84/1982, a dále též o zaslání usnesení o částečné rehabilitaci pro trestný čin opuštění republiky v uvedené věci. K identifikaci osoby žalobce bylo zjištěno, že se jedná o [celé jméno žalobce], dříve (rozeného) Hrušku, [datum narození] (viz výpis centrální evidence obyvatel). Z hlediska kriminologického se jedná o člověka s výraznou kriminální historií a recidivou zejména při páchání závažné majetkové trestné činnosti (v podrobnostech viz opis a výpis z rejstříku trestů a výpis historie věznění v průběhu let 1970 až 2023; zde např. 19 záznamů rejstříku trestů jak je na č. l. 6 - 9 spisu 2 Nt 2451/2022, dále č.l. 5 spisu). Podle zákona o soudní rehabilitaci byl pravomocným usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 7. 2. 2022, č. j. 2 Nt 2451/2022-14 zrušen rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 17. 12. 1982, sp. zn. 2 T 84/1982 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 17. 3. [číslo], sp. zn. 8 To 89/83, dne 18. 7. 2022, a bylo zastaveno trestní stíhání pro trestný čin opuštění republiky podle ustanovení § 109 odst. 1 tr. zák., přičemž za zbývající trestné činy (rozkrádaní majetku v socialistickém vlastnictví podle ust. § 132 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), c) tr. zák., krádeže podle ust. § 247 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., neoprávněného užívání cizího motorového vozidla dle ust. § 209a odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák.) byl žalobci uložen přiměřený trest odnětí svobody v trvání 4 let (viz citované usnesení ve spisu 2 Nt 2451/2022). Podáním doručeným dne [datum] se žalobce (tehdy zastoupen advokátem JUDr. [jméno] [příjmení]) obrátil na žalovanou s nárokem na náhradu škody dle zákona č. 119/1990 Sb. s tím, že odkazoval na paušální náhrady uvedené v ust. § 23 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 119/1990 Sb., a dále uváděl, že s ohledem na časový odstup je reálná hodnota nominálních paušálních náhrad mnohonásobně nižší, než se kterou uvažoval zákonodárce v roce 1990 a náhrada by měla být navýšena např. o průměrnou míru inflace (viz žádost žalobce ze dne [datum] na č. l. 36 spisu). Žalovaná nárok na odškodnění posoudila jako souladný s ust. § 23 odst. 1 zákona č. 119/1990 Sb., a přiznala žalobci odškodnění odpovídající paušálním náhradám zakotveným v zákoně o soudní rehabilitaci v celkové výši 135 445 Kč. Při výpočtu přiznané částky žalovaná vycházela z toho, že žalobce byl od [datum] do [datum] ve vazbě a po převedení do výkonu trestu propuštěn dne [datum]. Přiznaná částka zahrnuje paušální náhradu ušlého výdělku 120 000 Kč za 4 roky (48 × 2 500 Kč), paušální náhradu nákladů vazby 11 000 Kč za 18 měsíců a 10 dní (18 × 600 Kč + 200 Kč) a paušální náhradu nákladů výkonu trestu 4 445 Kč za 29 měsíců a 19 dní (29 × 150 Kč + 95 Kč). Žalobce celkově vykonal trest v trvání 8 let, byl však částečně rehabilitován, neboť mu byl v rámci rehabilitačního řízení uložen tzv. zbytkový trest za trestné činy soudní rehabilitaci nepodléhající, a to v trvání 4 roků. Žalovaná nevyhověla požadavku na valoriz