11 C 96/2022-53 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 47 271,83 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo], jejíž nedílnou součástí byly [anonymizováno] podmínky [anonymizováno] pro [anonymizováno] úvěry, a dále příslušný sazebník žalobkyně. Podle této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu 50 000 Kč, který žalovaný vyčerpal dne [datum] bankovním převodem. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši 12,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách, když první splátka měla být uhrazena dne [datum] a poslední splátka dne [datum]. Celková výše měsíční splátky byla stanovena na částku 1 336 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Dlužná částka ke dni podání žaloby je 55 668,66 Kč, přičemž 45 771,83 Kč tvoří dlužná jistina a dále poplatky po splatnosti ve výši 1 500 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 5 364,54 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 032,29 Kč, vše kapitalizováno ke dni [datum], a následně běžící smluvní úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 45 771,83 Kč od [datum] do zaplacení a běžící zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 47 271,83 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, když žalovaný je příslušníkem [země]. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalovaného, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států ES. Podle článku 4 bod 1. nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. S ohledem na uvedené, kdy žalovaný je občanem [země] a má trvalý pobyt v obvodu Okresního soudu v Mělníku, dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Po provedeném dokazování, kdy soud vycházel především z důkazů založených ve spise a zároveň z důkazů založených v elektronické podobě spisu v databázi ISAS, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaný, v té době v pozici klienta žalované, požádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru bez udání účelu/konsolidace /viz žádost o poskytnutí úvěru na č. l. 9 spisu/, kdy na základě této žádosti s žalobkyní uzavřeli dne [datum] úvěrovou smlouvu [číslo] včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně /viz smlouva o úvěru na č. l. 11 – 13 spisu, předsmluvní informace ke spotřebitelském úvěru na č. l. 14 – 17 spisu, obchodní podmínky na č. l. 18 - 20 spisu, [anonymizováno] informace na č. l. 21 – 22, 24 - 32 spisu/. Na základě výše uvedené úvěrové smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr a to do výše úvěrového rámce 50 000 Kč. Dle smlouvy měl být vyčerpaný a nesplacený úvěr úročen pevnou úrokovou sazbou ve výši 12,90 % ročně. Roční procentuální sazba nákladů činila 13,71 % ročně a celková částka, kterou bylo třeba dle smlouvy zaplatit, činila 64 071,67 Kč. Žalovaný se tak zavázal úvěr ve výši 50 000 Kč splácet společně s úrokem ve výši 12,90 % ročně ve 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 336 Kč. Žalovaný úvěr bezhotovostně čerpal, se splácením se však dostal do prodlení a to s více jak dvěma úvěrovými splátkami. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni [datum] splatným /viz výzvy na č. l. 33 – 36 spisu, oznámení o zesplatnění na č. l. 39 spisu, výpis účtu na č. l. 23 spisu, doklady o odeslání na č. l. 37 – 38, 40 - 41 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínka na č. l. 42 - 43 spisu, podací arch na č. l. 44 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění zcela uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Ze shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla žalovanému na základě platně uzavřené smlouvy o úvěru úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal a poskytnuté peněžní prostředky se zavázal společně s úrokem ve výši 12,9 % ročně vrátit a to ve 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 336 Kč. Svou povinnost však porušil, když se dostal s úhradou svého dluhu do prodlení. Žalobkyně úvěr ke dni [datum] v souladu se smlouvou zesplatnila. 7. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 8. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Na základě výše uvedených ustanovení soud žalobě vyhověl, když vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., na kterou se vztahují rovněž podmínky obsažené v citovaném zákoně o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, a to s ohledem na postavení žalovaného. Žalobkyně jako věřitel má podle citované právní úpravy právo na zaplacení nesplacené části poskytnutého úvěru ve výši 47 271,83 Kč a opodstatněným je rovněž její požadavek na sjednané úroky, které požaduje jak kapitalizované, tak zčásti běžící. Vzhledem k prodlení žalovaného s dobrovolným zaplacením obou uvedených částek, má žalobkyně rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení, opět částečně kapitalizovaného a dále běžícího v zákonné výši 8,5 % ročně. 14. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 070 Kč. V daném případě se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (k většímu počtu tzv. formulářových žalob žalobkyně viz databáze soudu ISAS). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 892 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 47 271,83 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 500 Kč za výzvu k plnění a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce ža