12 C 252/2023-27 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobce se obrátil dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnil nárok na určení vlastnictví osobního vozidla zn. Škoda Fabia, [registrační značka], [VIN kód] (dále jen„ předmětné vozidlo“) s tím, že kupní smlouvou ze dne [datum] prodal předmětné vozidlo žalovanému. Žalobce žalovanému udělil plnou moc k provedení zápisu převodu vozidla v registru vozidel, což však žalovaný v zákonné lhůtě ani později neučinil. Jelikož žalobce jakožto registrovaný vlastník předmětného vozidla v registru vozidel nadále hradí povinné pojištění pro případ dopravní nehody, ačkoliv žalovaný slíbil, že jej bude hradit on, což se nestalo a žalovaný s žalobcem nekomunikuje, podává žalobce nynější určovací žalobu. 2. V průběhu řízení žalobce doplnil, že se bojí, aby žalovaný neudělal nějaký problém, protože již byl kontaktován policií z [obec], aby odstavil špatně zaparkované předmětné vozidlo a rovněž mu byla doručena pokuta za špatné parkování. 3. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní. 4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť žalovaný ač byl k jednání procesně korektním způsobem předvolán se k jednání bez včasné a řádné omluvy nedostavil. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobce uzavřel dne [datum] s žalovaným kupní smlouvu, jehož předmětem bylo předmětné vozidlo. Podpisem kupní smlouvy žalobce stvrdil převzetí částky 5 000 Kč představující sjednanou kupní cenu a žalovaný stvrdil převzetí předmětu koupě se všemi jeho součástmi a příslušenstvím. Účastníci ve smlouvě ujednali, že ihned po uzavření smlouvy společně osobně požádají o zápis změny vlastníka předmětného vozidla na příslušném úřadě /viz kupní smlouvu na č. l. 9 spisu/. Žalovaný opakovaně žalobci při vzájemné SMS komunikaci přislíbil zajištění převodu předmětného vozidla na svou osobu, což podle sdělení Městského úřadu Mělník ze dne [datum] doplněného sdělením ze dne [datum] neučinil a jako registrovaný vlastník předmětného vozidla je nadále evidován žalobce /viz SMS komunikace na č. l. 2-8 spisu, sdělení městského úřadu na č. l. 21 spisu, úřední záznam na č. l 24 spisu/. 6. Výslechem žalobce bylo zjištěno, že s žalovaným byli kamarádi. Žalobce si pořídil nové auto a předmětné vozidlo chtěl zlikvidovat. Žalovaný o předmětné vozidlo projevil zájem s tím, že ho dá dohromady a bude s ním jezdit do lesa. Kupní smlouva byla uzavřena v místě bydliště žalobce za přítomnosti [jméno] [příjmení] a žalovaný přislíbil zajištění převodu vozidla v registru. Následně žalobce za účelem ověření provedení převodu kontaktoval prostřednictvím SMS zpráv žalovaného, který pouze uváděl důvody, pro které převod neprovedl. Žalobce žalovaného nemohl dohnat, žalovaný se přestěhoval /viz obsah výpovědi žalobce - protokol z jednání dne [datum] na č. l. 25-26 spisu/. 7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 8. Podle § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 9. Dle § 1099 o. z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem. 10. Podle ustanovení § 80 o. s. ř. se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 11. Soud se nejdříve zabýval tím, zda má žalobce naléhavý právní zájem na určovací žalobě. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006 uzavřel, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k motorovému vozidlu je dán, jestliže bez tohoto určení nelze dosáhnout změny údajů v registru silničních vozidel. Stav zapsaný v registru silničních vozidel je totiž základním východiskem např. z hlediska odpovědnosti provozovatele za přestupek podle § 125f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, či povinnosti platit příspěvky v případě porušení povinnosti pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (§ 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla). Byť i v těchto případech má žalobce zásadně možnost se případným negativním důsledkům vyhnout (jak blíže rozebral Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 114/20), bylo v rámci ustálené rozhodovací praxe soudů dovozeno, že prodávající, který již nedisponuje doklady nutnými k provedení přepisu v registru silničních vozidel ve smyslu § 8 a § 8a zákona č. 56/2001 Sb., má možnost podat u civilních soudů určovací žalobu ohledně vlastnictví předmětného vozidla (k tomu srov. např. již zmiňované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006 a nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 114/20), a to buď formulovanou pozitivně (že je žalovaný vlastníkem předmětného vozidla, s výrokem závazným pro účastníky řízení, ale též pro všechny orgány dle § 159a odst. 1, 3 o. s. ř.), či negativně (že žalobce není nadále vlastníkem předmětného vozidla), přičemž právě určovací rozsudek soudu je dostatečným podkladem pro vymazání údajů osoby, jež není vlastníkem vozidla, z registru silničních vozidel (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. 7 As 254/2016-33). 12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalovaný je vlastníkem předmětného vozidla s ohledem na platně uzavřenou kupní smlouvu ze dne [datum]. Žalobce má naléhavý právní zájem na určení vlastnictví, neboť pouze na základě deklaratorního rozsudku bude moci následně docílit odstranění údajů o své osobě jakožto nesprávně vedeného vlastníka předmětného vozidla v registru silničních vozidel. Žalobce tak uplatnil svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (podání ve věci samé, účast na jednání dne [datum]). Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.