12 C 54/2023-45 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 26 766,41 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytovat bankovní produkty a služby, konkrétně byl žalovanému zřízen běžný účet č. [bankovní účet], a dále se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout kontokorentní úvěr Flexikretit, kterým mohl žalovaný přečerpat peněžní prostředky do záporného zůstatku na běžném účtu (povolený nezajištění debet) až do výše 22 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, produktové podmínky kontokorentního úvěru a produktové podmínky běžného účtu a platebního styku. Neboť žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že přečerpal prostředky do nepovoleného debetu, žalobkyně převedla dne [datum] nepovolené přečerpání účtu ve výši 24 966,41 Kč na nově zřízený účet č. [bankovní účet], a to za účelem jeho uhrazení v pravidelných měsíčních splátkách, což písemně oznámila žalovanému. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, čímž se celý úvěr stal ke dni [datum] splatný. Žalovaný na svůj dluh ani přes předžalobní upomínku ničeho nezaplatil. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 24 966,41 Kč a smluvního poplatku ve výši 1 800 Kč, příslušenství se skládá ze zákonného úroku z prodlení v části v běžící a v části v kapitalizované výši, patrné z výroku I. tohoto rozsudku. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 5. Žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému zřídit běžný účet a umožnit mu vkládání a výběr hotovosti nebo převody bankovních prostředků z/na běžný účet s tím, že banka současně poskytla žalovanému spotřebitelský kontokorentní úvěr Flexikredit. Dne [datum] uzavřela žalobkyně, po posouzení úvěruschopnosti žalovaného, s žalovaným zvláštní ujednání o kontokorentním úvěru Flexikredit, na základě něhož mohl žalovaný přečerpat peněžní prostředky do záporného zůstatku na běžném účtu (povolený nezajištění debet) až do výše 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal sjednaný debet splatit spolu se smluvními úroky a s případnými poplatky dle sazebníku žalobkyně, přičemž pro nepovolený debet byla sjednána úroková sazba ve výši 29 % ročně. Podle sazebníku poplatků pro kontokorentní úvěry byla žalobkyně, v případě nedodržení smluvních podmínek, oprávněna po žalovaném požadovat 600 Kč za zaslání každé upomínky, sankční poplatek za překročení nepovoleného limitu ve výši 300 Kč měsíčně a sankční poplatek za převedení nepovoleného debetního zůstatku z běžného účtu na úvěrový účet ve výši 10% z povoleného limitu, minimálně 500 Kč /viz smlouva o bankovních produktech na č. l. 32 spisu, zvláštní ujednání ke kontokorentnímu úvěru na č. l. 9- 11 spisu, posuzování úvěruschopnosti na č. l. 19-20 spisu, žádost o povolení debetního zůstatku na č. l. 22 spisu, čestné prohlášení o zasílání mzdy na č. l. 25 spisu, dispozice se sjednanými parametry kontokorentního úvěru na č. l. 27 spisu, sazebník poplatků na č. l. 33 spisu, všeobecné obchodní podmínky, základní produktové podmínky, vysvětlení některých pojmů žalobkyně uložených v elektronickém systému CEPR/. Žalovaný debet čerpal, ale došlo k překročení povoleného debetu, který žalovaný řádně a včas neuhradil. Žalobkyně proto převedla nepovolený debet na úvěrový účet č. [bankovní účet] /viz výpisy na č. l. 17, [číslo] a 23 spisu/. Ke dni [datum] žalobkyně celý dluh zesplatnila a vyzvala dopisem ze dne [datum] žalovaného k jeho úhradě /viz oznámení o zesplatnění na č. l. 7 spisu + přehled odeslaných zásilek na č. l. 8 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz předžalobní upomínka na č. l. 12 spisu + poštovní podací arch na č. l. 21 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, jejíž součástí bylo také ujednání o povoleném debetu, na jejichž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec až do výše 22 000 Kč ve formě povoleného debetu na běžném účtu s tím, že žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky se smluvenými úroky a poplatky vrátit dle podmínek stanovených ve zvláštních ujednáních ke kontokorentnímu úvěru a obchodních podmínkách. Neboť žalovaný přečerpal povolený limit, převedla žalobkyně tento nepovolený limit na úvěrový účet a následně pro nesplácení úvěru stran žalovaného celý dluh okamžitě zesplatnila a vyúčtovala sankční poplatky za nedodržení smluvních podmínek. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu. Za situace, kdy žalobkyně prokázala vznik závazkového vztahu a jeho obsah, bylo důkazní břemeno ohledně prokázání splnění smluvních povinností právě na straně žalovaného. Na něm bylo, aby tvrdil a samozřejmě i prokázal, kdy a jak dluh uhradil. Vzhledem k tomu, že nic z právě nastíněného ve věci nebylo tvrzeno a tím méně pak prokázáno, soud žalobě plně vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku). 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 523 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 071 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 766,41 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu podaných žalobkyní v databázi soudu ISAS. 11. Lhůty k plnění ve výrocích I. a II. byly určeny podle 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.