13 C 60/2022-89 — Okresní soud v Mělníku

Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 268 623,75 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně ([příjmení] [příjmení] [příjmení] and [právnická osoba], [IČO]) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o presto půjčce [číslo] na základě které mu poskytla úvěr ve výši 292 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Ode dne čerpání úvěru se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 10,9 % ročně. Žalovaný však poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně ke dni [datum] úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení celého úvěru a příslušenství. Žalovaný po zesplatnění celého úvěru uhradil celkem částku ve výši 844,18 Kč. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině 269 467,93 Kč. V rámci příslušenství žalobkyně uplatnila částečně v kapitalizované a částečně v běžící výši úroky z prodlení a smluvní úroky tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Tuto dlužnou částku žalobkyni žalovaný neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, když žalovaný je příslušníkem Slovenska. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalovaného, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států ES. Podle článku 4 bod 1. nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. S ohledem na uvedené, kdy žalovaný je občanem Slovenska a má trvalý pobyt v obvodu Okresního soudu v Mělníku, dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost. Ve věci byl vydán platební rozkaz ze dne 24. 10. 2022 č. j. 13 C 60/2022-60. Výrokem II. platebního rozkazu bylo žalovanému uloženo pro případ, že proti němu podá odpor, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty pro podání odporu písemně vyjádřil, zda uplatněný nárok uznává zcela, zčásti či jej neuznává a pro případ, že nárok alespoň z části neuzná, aby uvedl rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svou obranu, a aby označil důkazy k prokázání svých tvrzení a připojila listiny, jichž se ve vyjádření dovolává. Současně byl žalovaný poučen v tom směru, že ve vyjádření je žalovaný povinen uvést, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popřípadě zda nárok uznává jen zčásti nebo co do základu. Uzná-li nárok, rozhodne soud na tomto základě o věci samé (o její části nebo o jejím základu) rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.). Žalovaný byl dále poučen o tom, že podá-li proti platebnímu rozkazu včas odpor, ale bez vážného důvodu se ve věci samé nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude soud mít za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává a soud rozhodne rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. 1 o. s. ř. Platební rozkaz byl doručen do vlastních rukou žalovanému dne [datum]. Dne [datum] žalovaný podal odpor proti platebnímu rozkazu, aniž by se ve věci vyjádřil. Posledním dnem k vyjádření byl den [datum]. Podle § 114b odst. 1, 5 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti. Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. Podle § 153a odst. 1, 3 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem pro uznání. Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Jelikož žalovaný nesplnil své procesní povinnosti, když se na výzvu soudu ve stanovené lhůtě (tj. do 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu) ve věci samé nevyjádřil, a ani nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom brání, nastala fikce uznání žalobou uplatněného nároku. Žalovaný byl poučen o zákonných následcích nedodržení lhůty k vyjádření, a tím, že se ve lhůtě, tj. včas nevyjádřil – neuvedl vůbec žádné skutkové okolnosti, na kterých vlastně buduje svou aspoň základní obranu proti žalobnímu nároku, aby soud mohl vůbec stanovit okruh sporných skutečností, dal soudu najevo, že je srozuměn s tím, že soudem bude rozhodnuto na základě fikce uznání nároku (arg. má se za to, že žalobou uplatněný nárok uznal, § 153a odst. 3 o. s. ř.). Soud proto vydal ex lege podle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř. tento rozsudek pro uznání, neboť v řízení byly splněny všechny zákonné podmínky uvedené v ustanoveních § 153a odst. 2 an. o. s. ř. a § 114b o. s. ř. Vydaný rozsudek není z hlediska předmětu řízení ani v rozporu s právními předpisy, a ani se nejedná o věc, jejíž povaha nepřipouští uzavření soudního smíru (§ 153a odst. 2 o. s. ř., § 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Lhůty k plnění ve výrocích I. a II. byly určeny podle 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 45 884,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 746 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 268 623,75 Kč sestávající z částky 9 380 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 040 Kč ve výši 6 098,40 Kč.