15 C 190/2023-37 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 11 820,49 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela dne [datum] Smlouvu o osobní kreditní kartě reg. [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala žalované vydat kreditní kartu a poskytnout jí úvěr ke kreditní kartě ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr způsobem a za podmínek dle smlouvy splatit. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, podmínky k osobním kreditním kartám, oznámení a sazebník žalobkyně. Kreditní karta umožňovala žalované opakovaně čerpat peněžní prostředky až do výše poskytnutého úvěrového rámce, a to z účtu č. [bankovní účet]. Výše úrokové sazby byla stanovena na 21,99 % ročně, přičemž o výši měsíční splátky vyčerpané jistiny úvěru a splatných úroků byla žalovaná informována pravidelnými měsíčními výpisy. Žalovaná úvěr čerpala, dostala se však do prodlení s úhradou měsíčních splátek, proto žalobkyně dopisem ze dne [datum] oznámila žalované, že od smlouvy odstupuje. Ke dni [datum] nastala splatnost všech závazků. Žalovaná částka ve výši 11 820,49 Kč představuje vyčerpanou jistinu ve výši 10 410,93 Kč a poplatky za upomínání ve výši 1 409,56 Kč. V rámci příslušenství žalobkyně uplatnila nárok na smluvní úrok a úrok z prodlení v části v běžící a v části v kapitalizované výši (úrok ve výši 21,99 % ročně za období od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 1 748,92 Kč, úrok z prodlení do [datum] v kapitalizované výši 250,21 Kč). 2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila a v řízení zůstala zcela pasivní. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná s žalobkyní uzavřela dne [datum] smlouvu o osobní kreditní kartě [číslo] která byla žalované poskytnuta k účtu č. [bankovní účet]. Žalobkyně se smlouvu zavázala žalované poskytnout prostřednictvím kreditní karty úvěrový rámec 10 000 Kč, který žalovaná mohla čerpat opakovaně. Žalovaná se smlouvou zavázala úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,99 % ročně splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 % z vyčerpané jistiny, minimálně ve výši 10 Kč/viz smlouvu na č. l. 10-12 spisu, sazebník a splátkový kalendář na č. l. 12 rub -13 spisu/. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřovala schopnost žalované úvěr splácet, kdy zjistila, že její pravidelná mzda za posledních 6 měsíců je ve výši 22 000 Kč. Žalobkyně vyhodnocovala podstatné výdaje žalované, kdy nevycházela pouze z údajů uvedených žalovanou, ale tyto porovnala s údaji vyplývajícími z analýzy Českého statistického úřadu o výdajích na bydlení podle typu bydlení. Jelikož žalovaná uvedla výdaje nižší, žalobkyně započetla výdaje statisticky vyšší. K osobě žalované dále žalobkyně zjistila, že je vlastníkem domu, svobodná, bezdětná. Žalobkyně také zohlednila výši závazků u jiných poskytovatelů úvěrů, které činily 1 399 Kč měsíčně a další již existující závazky u žalobkyně ve výši 5 279 Kč /viz doplnění žaloby na č. l. 26-29 spisu, externí registry na č. l. 30 spisu, návrh na rozhodnutí o poskytnutí kreditní karty na č. l. 32 spisu, žádost o osobní kreditní kartu na č. l. 33-34 spisu/. Žalovaná úvěr čerpala, ale řádně a včas jej nesplácela. Žalobkyně proto odstoupila od smlouvy, o čemž žalovanou informovala dopisem ze dne [datum] /viz, odstoupení od smlouvy na č. l. 15, dodejka na č. l. 15 rub -16 spisu, výpis z účtu na č. l. 17 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz předžalobní upomínku na č. l. 18 spisu, ID zásilky na č. l. 19 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 6. Podle § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 7. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Dle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 téhož ustanovení uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 11. Podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 12. Po provedeném dokazování a při aplikaci shora citovaných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy, která je svým charakterem smlouvou o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovanou řádně posoudila schopnost žalované úvěr splácet, když ověřila příjmy a výdaje žalované, kdy žalobkyně se nespolehla pouze na