15 C 86/2023-34 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala vůči žalované zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) poskytla dne [datum] žalované na účet č. [bankovní účet] finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, a to na základě jednání mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou o uzavření smlouvy o úvěru, kterou ovšem žalobkyně není schopna doložit. Žalovaná poskytnutou částku ani přes upomínky právní předchůdkyně žalobkyně neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena žalobkyni. Žalovaná byla naposledy upomínána k uhrazení dluhu předžalobní upomínkou odeslanou žalované dne [datum]. Předmětem žalobního návrhu je toliko nesplacená jistina ve výši 12 000 Kč. V rámci příslušenství žalobkyně požaduje úrok z prodlení v běžící výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila a zůstala v řízení zcela pasivní. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě jednání o smlouvě o spotřebitelském úvěru, jejíž uzavření není žalobkyně schopna doložit, dne [datum] žalované bankovním převodem na účet č. [bankovní účet] finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná chtěla s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru, která by byla účinná ode dne poskytnutí finančních prostředků žalované/viz smlouva o úvěru neobsahující podpis žalované na č. l. 7-8 spisu, potvrzení o platbě na č. l. 9 spisu, sdělení banky + výpis z účtu na č. l. 28-31 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalované z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena /viz smlouva o postoupení pohledávek + předávací protokol +příloha [číslo] na č. l. 12-19 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 20 spisu /. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou ze dne [datum], kterou vyzvala žalovanou k uhrazení dluhu do tří dnů. Výzva byla žalované odeslána dne [datum] předžalobní výzva na č. l. 20 p.v. spisu, podací lístek na č. l. 21 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit. Žalovaná poskytnuté finanční prostředky však řádně a včas nesplatila. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Jen pro úplnost soud uvádí, že se nezabýval prokazováním toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost ověřovat schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když žalobkyně nárokovala pouze zaplacení jistiny, kterou by soud žalobkyni přiznal i v případě, že by neprokázala splnění této povinnosti právní předchůdkyní žalobkyně. Za situace, kdy žalobkyně prokázala vznik právního vztahu a jeho obsah, leželo důkazní břemeno tvrdit a prokázat, že nárok vůči ní byl splněn, že nevznikl nebo zanikl z jiného důvodu na žalované, která však v tomto směru nic netvrdila a neprokazovala. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 9. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj dluh řádně a včas nehradila, dostala se s plněním své smluvní povinnosti do prodlení. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou odeslanou žalované dne [datum], soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tak jak ho žalobkyně uplatnila. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu podaných žalobkyní v databázi soudu ISAS. 11. Lhůty k plnění ve výrocích I. a III. byly určeny podle 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.