15 C 87/2023-27 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 20 516,27 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] smlouvu o poskytnutí povoleného přečerpání, na základě které bylo žalovanému otevřeno povolené přečerpání běžného účtu a žalovaný byl oprávněn čerpat úvěr až do výše úvěrového rámce 20 000 Kč. Žalovaný byl povinen zajistit na běžném účtu k poslednímu pracovnímu kalendářnímu dni měsíce dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek s tím, že v případě překročení úvěrového rámce je úvěr splatný ihned. Žalovaný své závazky neplnil řádně, proto žalobkyně prohlásila úvěr ke dni [datum] splatný. Žalovaný svůj dluh ani přes předžalobní upomínku nezaplatil. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 19 516,27 Kč s poplatkem po splatnosti ve výši 1 000 Kč. Příslušenství se skládá z úroku a zákonného úroku z prodlení v části v běžící a v části v kapitalizované výši, patrné z výroku I. tohoto rozsudku. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 5. Žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] smlouvu o osobním kontu Plus, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému zřídit a vést běžný účet č. [bankovní účet] Smlouvou o přečerpání ze dne [datum] žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky formou povoleného přečerpání až do výše úvěrového rámce 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 16,90 % ročně /viz smlouva o osobním kontu na č. l. 7 spisu, smlouva o přečerpání na č. l. 8-9 spisu, oznámení o poskytnutí povoleného přečerpání na č. l. 11 spisu/. Žalovaný debet čerpal, ale nesplácel jej řádně a včas ani přes upomínky žalobkyně. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila /viz upomínka + dodejka na č. l. 14-15 spisu, oznámení o zesplatnění + dodejka na č. l. 16-17 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz předžalobní upomínka + podací arch na č. l. 18-20 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o osobním kontu a smlouva o přečerpání, na jejichž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec až do výše 20 000 Kč ve formě povoleného debetu na běžném účtu s tím, že žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky se smluvenými úroky a poplatky vrátit dle stanovených podmínek. Neboť žalovaný nesplácel úvěr, žalobkyně celý dluh okamžitě zesplatnila a vyúčtovala sankční poplatky za nedodržení smluvních podmínek. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu. Za situace, kdy žalobkyně prokázala vznik závazkového vztahu a jeho obsah, bylo důkazní břemeno ohledně prokázání splnění smluvních povinností právě na straně žalovaného. Na něm bylo, aby tvrdil a samozřejmě i prokázal, kdy a jak dluh uhradil. Vzhledem k tomu, že nic z právě nastíněného ve věci nebylo tvrzeno a tím méně pak prokázáno, soud žalobě plně vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku). 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 273 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 821 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 516,27 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu podaných žalobkyní v databázi soudu ISAS. 11. Lhůty k plnění ve výrocích I. a II. byly určeny podle 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.