15 C 95/2022-64 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobou, soudu doručenou dne [datum], se žalobce domáhal určení, že na bytu [číslo] v budově [adresa] stojící na pozemku parc. č. st. 516 a na spoluvlastnických podílech a) na společných částech budovy, která je společná všem vlastníkům jednotek o velikosti [číslo], b) na pozemku parc. č. st. 516 o velikosti [číslo], vše zapsané na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník pro obec Kralupy nad Vltavou, katastrální území Lobeček (dále jen„ byt“), nevázne zástavní právo smluvní zřízené k zajištění pohledávky žalovaného. K odůvodnění svého návrhu žalobce uvedl, že žalobce společně se svým otcem panem [jméno] [celé jméno žalobce], nar. dne [datum] (dále jen„ otec“), uzavřeli se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ věřitel“), dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě věřitel poskytnul žalobci finanční prostředky ve výši 600 000 Kč. Současně se smlouvou o úvěru byla mezi stranami smlouvy o úvěru uzavřena také zástavní smlouva k bytu. Zástavní právo věřitele k bytu bylo do katastru nemovitostí zapsáno dne [datum]. Ze strany věřitele došlo dne [datum] k oznámení o zesplatnění úvěru. Věřitel postoupil pohledávky ze smlouvy o úvěru Smlouvou o postoupení pohledávky č. SF [číslo] ze dne [datum] na [právnická osoba] a.s., [IČO], se sídlem [adresa]. Dne [datum] postoupila [právnická osoba] a.s. tuto pohledávku dále Smlouvou o postoupení pohledávky č. FW022016 ze dne [datum] na žalovaného, který je jako poslední věřitel zapsán a evidován v katastru nemovitostí k bytu. Věřitel po nesplnění povinnosti úhrady dlužné částky ze strany žalobce podal dne [datum] u [právnická osoba] návrh na vydání rozhodčího nálezu, kterým byla žalobci a jeho otci uložena povinnost věřiteli uhradit částku ve výši 1 428 500 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou. Na základě pravomocného rozhodčího nálezu vedla [právnická osoba] a.s. proti žalobci a jeho otci exekuci, kdy žalobce v pozici povinného navrhnul zastavení exekuce z důvodu neplatného rozhodčího nálezu (neplatného určení osoby rozhodce) a exekuce vedená proti žalobci byla zastavena. Následně žalovaný podal k Okresnímu soudu v Mělníku pod spis. zn. 16 C 247/2018 žalobu na zaplacení částky 600 000 Kč (tedy jistiny úvěru) proti žalobci a jeho otci. Tato žaloba byla po rozhodnutí Krajského soudu v Praze č. j. 26 Co 232/2019-270 ze dne 26. 1. 2022 zamítnuta, s tím, že z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze bod 24. plyne, že v posuzované věci došlo k zesplatnění nároku žalobce dne [datum] na základě oznámení žalobce žalovaným s poskytnutím 30denní lhůty k zaplacení pohledávky, kdy k promlčení nároku tak došlo dne [datum]. Námitka promlčení vznesená žalobcem v odvolacím řízení byla řádná, včasná a důvodná a plně v souladu s dobrými mravy. Napadené zástavní právo tak nyní zajišťuje pouze promlčené pohledávky. Žalobce je tak názoru, že již došlo i k promlčení zástavního práva a toto právo tak již nelze vykonat a je na místě, aby zápis takového zástavního práva v katastru nemovitostí byl v souladu s faktickým stavem. Žalobce také vyslovil názor o neplatnosti smlouvy o úvěru. 2. Žalovaný podáním ze dne [datum] k věci uvedl, že žalobou uplatněný nárok neuznává, a to ani z části nebo co do základu. Žalovaný na svou obranu uvedl, že právo bylo pravomocně přiznáno v rozhodčím řízení a zástavní právo tak promlčeno není. Vztahy ze smlouvy o úvěru včetně promlčení pohledávky se řídily obchodním zákoníkem, který právní úpravu promlčení upravoval zcela autonomně od občanského zákoníku. K údajné neplatnosti smlouvy o úvěru žalovaný uvedl, že i kdyby byla konstatována neplatnost smlouvy o úvěru, pak sice bude platit, že dluh nevznikl z této smlouvy a zástavní právo nebylo zřízeno k jeho zajištění, ale uvedené nic nemění na tom, že žalovaný bude mít vůči žalobci pohledávky z nároku na vydání bezdůvodného obohacení a nic by nebránilo vzniku zástavního práva k zajištění závazku žalobce k vydání bezdůvodného obohacení. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 5. Žalobce se svým otcem a právní předchůdkyně žalovaného společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl závazek vyplývající z této smlouvy zajištěn zástavním právem k bytu /viz smlouva o úvěru na č. l. 5-7 spisu/. Byt je ve vlastnictví žalobce a ke dni [datum] na něm vázlo zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky ve výši 1 522 000 Kč s příslušenstvím a smluvními pokutami ve prospěch žalovaného s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Zástavní právo bylo do katastru nemovitostí zapsáno pod č. j. V-2479/2012-206 a souhlasným prohlášením došlo pod č. j. V [číslo] s účinky zápisu dne [datum] ke změně osoby zástavního věřitele postoupením pohledávky ze dne [datum] /viz Výpis z katastru nemovitostí k datu [datum] na č. l. 9 spisu/. Žalobce dopisem ze dne [datum] vyzval žalovaného k součinnosti ohledně vkladu zániku váznoucího zástavního práva do Katastru nemovitostí /viz výzva na č. l. 10 spisu/. 6. Rozhodčím nálezem ze dne [datum] sp. zn. [číslo] vydaným rozhodčím senátem ve složení Mgr. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení], který byl potvrzen rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. 6. 2014 č. j. 14C 67/2013-153 potvrzeným usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 30. 4. 2015 č. j. 75 Co 154/2015-296, byla žalobci a jeho otci uložena povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalovaného společně a nerozdílně částku ve výši 1 428 500 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou, kterou právní předchůdce žalovaného (v rozhodčím řízení na straně žalobce) uplatnil z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] /viz rozhodčí nález na č. l. 34-36 spisu, rozsudek OS v [obec] na č. l. 37-42 spisu, usnesení KS v [obec] na č. l. 43-44 spisu/. 7. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2022 č. j. 26 Co 232/2019-270 o zaplacení 600 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání proti rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 9. 4. 2019 č. j. 16 C 247/2018-129 odvolací soud dospěl k závěru, že nárok ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], je promlčený, neboť k zesplatnění nároku došlo dne [datum] s poskytnutou třicetidenní lhůtou k zaplacení pohledávky a k promlčení nároku tak došlo dne [datum] Odvolací soud dále připomněl, že způsob, jakým byl v této věci zvolen jeden z rozhodců, neodpovídá požadavku na nezávislost, nestrannost, ani požadavku na transparentnost způsobu výběru rozhodce, což bylo konstatováno usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 29. 12. 2017 č. j. 4 EXE 1262/2015-131 potvrzeným Krajským soudem v Praze ze dne 16. 5. 2018 č. j. 30 Co 86/2018-160 /viz rozsudek KS v [obec] č. j. 26 Co 232/2019-270 na č. l. 11-14 spisu/. 8. Soud danou věc posuzoval po právní stránce dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) a v souladu s § 3028 odst. 1, 2 OZ dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do [datum] (dále jen„ obč. zák.“) a dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do [datum] (dále jen„ obch. zák.“). 9. Podle § 387 obch. zák. se právo promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem. Promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou. Práva z finančního zajištění a ujednání o něm se nepromlčí dříve, než se promlčí poslední z pohledávek finančního charakteru zajištěných příslušným ujednáním o finančním zajištění. 10. Podle § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. 11. Podle § 100 odst. 1, 2 obč. zák. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka. 12. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. 13. Podle § 170 odst. 2 obč. zák. promlčením zajištěné pohledávky zástavní právo nezaniká. 14. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech