§ 170 občanský zákoník – Kdo rozhodl o zrušení právnické osoby s likvidací
Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · účinné od 1. 7. 2018 · Občanské právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 170 občanského zákoníku říká, že ten, kdo rozhodl o zrušení právnické osoby s likvidací, může své rozhodnutí změnit, dokud není likvidace dokončena. Pokud jste rozhodli o zrušení firmy s likvidací, můžete si to rozmyslet. (§ 170 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 1. 7. 2018)
Klíčová fakta
- Judikatura: na § 170 odkazuje 56 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 89/2012 Sb.
Kdo rozhodl o zrušení právnické osoby s likvidací, může rozhodnutí změnit, dokud ještě nedošlo k naplnění účelu likvidace.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud jste rozhodli o zrušení firmy s likvidací, můžete si to rozmyslet.
- Změna rozhodnutí je možná pouze do doby, než je likvidace firmy hotová.
- Jakmile je účel likvidace naplněn (například jsou uhrazeny všechny dluhy a rozdělen majetek), už nelze rozhodnutí o zrušení změnit.
Příklad
Společníci s.r.o. se rozhodli firmu zrušit a vstoupit do likvidace. Během likvidace se objeví nový obchodní partner a společníci se rozhodnou, že firmu chtějí zachovat. Dokud není likvidace dokončena, mohou své původní rozhodnutí o zrušení firmy zrušit a firma bude dál fungovat.
Na co si dát pozor
- Možnost změnit rozhodnutí končí okamžikem, kdy je likvidace dokončena.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 170
Jak soudy aplikují § 170
Podle ustanovení § 170 odst. 1 písm. e) obč. zák. zástavní právo zaniká, složí-li zástavní dlužník nebo zástavce zástavnímu věřiteli obvyklou cenu zástavy.
Přípustným dovolání nečiní ani argumentace dovolatelky co do možnosti použití úpravy § 170 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) „na dobrovolnou likvidaci společnosti“, která má být dovolacím soudem posouzena jinak než v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1135/2017 (uveřejněném pod číslem 36/2019 Sb. rozh. obč., dále jen „R 36/2019“).
Z výpovědi znalkyně u hlavního líčení vyplynulo, že příjmové poměry J. P. porovnávala pouze a výhradně s výší směnečných pohledávek, i když u dluhů manželů je nutno rozlišit závazky, které jsou pouze jednoho z nich, od dluhů společných, s čímž se pro vznik směnečného závazku ve smyslu § 143 odst. 1 písm. b) a § 170 písm. b) obč. zákoníku soudy nevypořádaly [viz Komentář k § 710 (Pasiva společného jmění manželů).