12 C 233/2022-166 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila k soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 13 161,75 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a současně právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému kontokorentní úvěr Flexikredit k běžnému účtu, kterým mohl žalovaný přečerpat peněžní prostředky do záporného zůstatku na běžném účtu (povolený nezajištění debet) až do výše povoleného úvěrového limitu sjednaného v aktuálních dispozicích ke smlouvě. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, produktové podmínky kontokorentního úvěru, produktové podmínky běžného účtu a platebního styku, s jejichž obsahem se žalovaný seznámil a souhlasil, stejně tak jako s obsahem úrokového lístku a sazebníku poplatků. Neboť žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že přečerpal prostředky do nepovoleného debetu, právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne [datum] nepovolené přečerpání účtu ve výši 13 161,75 Kč na nově zřízený účet č. [bankovní účet], a to za účelem jeho uhrazení v pravidelných měsíčních splátkách, což písemně oznámila žalovanému. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, čímž se celý úvěr stal ke dni [datum] splatný. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný na svůj dluh ani přes předžalobní upomínku ničeho nezaplatil. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu. Příslušenství tvoří úrok v běžící výši 21,99 % ročně a zákonný úrok z prodlení v části v běžící a v části v kapitalizované výši, patrné z výroku I. tohoto rozsudku. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 5. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách. Dne [datum] žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách. Na základě smlouvy a dispozice se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému zřídit běžný účet č. [bankovní účet] a umožnit mu vkládání a výběr hotovosti nebo převody bankovních prostředků z/na běžný účet s tím, že banka současně poskytla žalovanému spotřebitelský kontokorentní úvěr Flexikredit, na základě něhož mohl žalovaný přečerpat peněžní prostředky do záporného zůstatku na běžném účtu (povolený nezajištění debet) až do výše 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal sjednaný debet splatit spolu se smluvními úroky a s případnými poplatky dle sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž pro nepovolený debet byla sjednána úroková sazba ve výši 29 % ročně. Podle sazebníku poplatků pro kontokorentní úvěry byla právní předchůdkyně žalobkyně, v případě nedodržení smluvních podmínek, oprávněna po žalovaném požadovat 600 Kč za zaslání každé upomínky, sankční poplatek za překročení nepovoleného limitu ve výši 300 Kč měsíčně a sankční poplatek za převedení nepovoleného debetního zůstatku z běžného účtu na úvěrový účet ve výši 10% z povoleného limitu, minimálně 500 Kč /viz smlouva o bankovních produktech na č. l. 156 spisu, dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách na č. l. 157 spisu, sazebník na č. l. 136 spisu, všeobecné produktové podmínky na č. l. 35-38 spisu, základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru na č. l. 148-151 spisu/. Žalovaný debet čerpal, ale došlo k překročení povoleného debetu, který žalovaný řádně a včas neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně proto převedla nepovolený debet na úvěrový účet č. [bankovní účet]. Ke dni [datum] právní předchůdkyně žalobkyně celý dluh zesplatnila a vyzvala dopisem z téhož dne žalovaného k jeho úhradě /viz výpisy z úvěrového účtu na č. l. 132-135, 159 spisu, oznámení o zesplatnění na č. l. 160 spisu, podací arch na č. l. 131 spisu/. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností k témuž dni, právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno /viz smlouva o postoupení pohledávek vč. seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o úplatě na č. l. 137-147 spisu, oznámení o postoupení na č l. 161 spisu, podací arch na č. l. 162 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz předžalobní upomínka na č. l. 163 spisu, podací arch na č. l. 164 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 7. Podle § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…). 12. Dle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 téhož ustanovení uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vzt