16 C 202/2023-229 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, , podanou na základě odkazu usnesení vydaného v rámci pozůstalostního řízení, domáhal určení, že , Jméno zainteresované osoby 1/0, , Datum narození zainteresované osoby 1/0, , Adresa zainteresované osoby 1/0, , není dědicem zůstavitele , jméno FO, , narozeného dne , datum, , zemřelého dne , datum, . Nárok žalobce odůvodnil tím, že v dědickém řízení vedeném u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, pověřeným soudním komisařem , tituly před jménem, , jméno FO, bylo vydáno dne , datum, usnesení, č. j. , spisová značka, , kterým bylo žalobci a druhému žalovanému uloženo, aby podali žalobu na určení, že první žalovaný není dědicem zůstavitele. Dále uvedl, že první žalovaný je účastníkem pozůstalostního řízení po jeho bratru , jméno FO, na základě allografní závěti sepsané dne , datum, za přítomnosti advokáta a dvou svědků, kdy se zůstavitel nacházel ve zdravotnickém zařízení. Nebylo-li by uvedené závěti, dědici pozůstalosti zůstavitele by se stali bratři zůstavitele, tedy žalobce a druhý žalovaný. Na základě návrhu žalobce bylo zahájeno řízení o dodatečném projednání pozůstalosti, když dodatečně vyšel najevo další majetek zůstavitele, který nebyl projednán v původním řízení o pozůstalosti. Jedná se o pohledávku zůstavitele na zaplacení kupní ceny za převod pozemků a rodinného domu v obci , adresa, , které zůstavitel krátce před svým úmrtím prodal na základě kupní smlouvy prvnímu žalovanému. Kupní cenu strany sjednaly ve výši , částka, s tím, že první část kupní ceny ve výši , částka, měla být zůstaviteli vyplacena v hotovosti před uzavřením kupní smlouvy a druhá část kupní ceny ve výši , částka, měla být zůstaviteli zaplacena do 10ti let ode dne uzavření kupní smlouvy. Dále má žalobce povědomí o existenci směnky ze dne , datum, na úhradu pohledávky ve výši , částka, do dne , datum, , když se žalobce domnívá, že na směnku nebylo zůstaviteli zaplaceno ničeho s tím, že originál směnky má ve svém držení první žalovaný. Žalobce předně namítá dědickou nezpůsobilost prvního žalovaného, který se dle jeho tvrzení měl na zůstaviteli dopustit jednání, které naplňuje znaky trestných činů, a to konkrétně týrání osoby žijící ve společné domácnosti, krádeže, zpronevěry a podvodu. Tohoto jednání se měl dopouštět tím, že o zůstavitele dostatečně nepečoval, nedával mu téměř žádné jídlo a zůstavitel bydlel v neutěšených podmínkách. První žalovaný si rovněž ponechával zůstavitelovy peníze, zůstavitel se ho bál. O nepoctivém záměru prvního žalovaného ohledně majetku zůstavitele svědčí především zamlčení aktiv pozůstalosti, když si musel být vědom minimálně existence pohledávky, kterou měl vůči němu zůstavitel na doplacení shora uvedené kupní ceny za nemovitost v Čečelicích, kterou společně obývali. Mimo to žalobce předpokládá, že první žalovaný musel vědět i o dalších pohledávkách zůstavitele. Dále žalobce namítal, že pokud by se neprokázala dědická nezpůsobilost prvního žalovaného, pak závět ze dne , datum, není platná, neboť nesplňuje požadavky kladené zákonem na allografní závěť, zejména pokud se týká svědků této závěti, kdy namítl jejich relativní nezpůsobilost, když jedním ze svědků byla tehdejší přítelkyně prvního žalovaného a druhý svědek byl jeho tehdejší zaměstnanec. Dále měl žalobce pochybnosti o pravosti podpisu zůstavitele na závěti a o jeho psychické způsobilosti tuto závěť vůbec pořídit.2. První žalovaný v rámci vyjádření k žalobě uvedl, že s tvrzením žalobce nesouhlasí a navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že pokud jde o údajné zatajení aktiv pozůstalosti, tak ho nenapadlo tuto skutečnost uvést. O zůstavitele se léta staral a zůstavitel mu plně důvěřoval. Zůstavitel neměl žádný příjem a na přelomu roku 2019-2020 mu docházely finanční prostředky. První žalovaný odmítá nařčení, že zůstavitele jakkoli týral či ho okrádal. Dále uvedl, že za finanční pomoci jeho partnerky hradil téměř veškeré výdaje zůstavitele. Zůstavitel měl denně teplý oběd, večeři a mnoho dalšího, v nemovitosti obýval jeden pokoj, kde měl 2 radiátory, první žalovaný s partnerkou měli také jeden pokoj a jeho 2 synové měli rovněž jeden pokoj. , jméno FO, , manželka žalobce, jezdila se zůstavitelem skoro ob den na nákupy a vyjížďky, jak je tedy možné, že se žalobce dozvěděl o údajném týrání svého bratra příliš pozdě. Pokud jde o relativní nezpůsobilost svědků předmětné závěti, k tomu první žalovaný uvádí, že pan , jméno FO, nebyl v době podpisu závěti jeho zaměstnancem, neboť první žalovaný byl v tomto období veden v evidenci zájemců o zaměstnání, tedy neměl žádné zaměstnance. Další svědkyně paní , jméno FO, nebyla ke dni podpisu závěti družkou prvního žalovaného, trvale spolu nežili a nebyli si tak osobami blízkými ve smyslu § 22 odst. 1 o. z.3. Druhý žalovaný se žalobou souhlasil a uvedl, že se zůstavitelem nebyl řadu let v kontaktu, z toho důvodu nemůže vylíčit rozhodné skutečnosti v dané věci.4. Jsou-li mezi v úvahu přicházejícími dědici konkrétního zůstavitele sporné skutkové okolnosti, na nichž závisí rozhodnutí o dědickém právu po konkrétním zůstaviteli, tak pozůstalostní soud nemá z procesního hlediska dánu žádnou možnost objasňovat tyto sporné skutečnosti dokazováním a, pokud se mu nepodaří tento skutkový spor o dědické právo vyřešit dohodou, v důsledku níž by tento spor zcela odpadl, vydá v pozůstalostním řízení usnesení, jímž odkáže toho z v úvahu přícházejících dědiců zůstavitele, jehož dědické právo (právní důvod dědění) po zůstaviteli se jeví být, se zřetelem k okolnostem případu, jako „nejslabší“, aby své dědické právo uplatnil u soudu žalobou ve sporném řízení (§ 1672 „OZ“, § 176 „z. ř. s.“). Z tohoto důvodu je tak i nadále k dané problematice využitelná dosavadní soudní judikatura, která v poměrech dřívější procesněprávní i hmotněprávní úpravy dědického práva řešila to, zda žaloba, podaná k soudu ve sporném řízení, ve smyslu § 175k odst. 2 „o. s. ř.“ (nyní § 170 „z. ř. s.“) na základě odkazu účastníka dědického (nyní pozůstalostního) řízení na podání sporné žaloby k soudu o určení sporné skutečnosti (dědického práva), je či není určovací žalobou ve smyslu § 80 „o. s. ř.“ (dříve § 80 písm. c) „o. s. ř.“), a sice s tím závěrem, že se jedná o žalobu tzv. svého druhu na určení sporné skutečnosti, u níž vyplývá naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení přímo z právního předpisu; žalobce proto není povinen tvrdit a prokazovat existenci naléhavého právního zájmu na jím požadovaném určení dědického práva po konkrétním zůstaviteli (např. lze k těmto závěrům odvolacího soudu srovnat důvody, uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. , spisová značka, ).5. Soud nejprve konstatoval, že žalobce dodržel lhůtu k podání předmětné žaloby, a to s ohledem na datum nabytí právní moci usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a datum podání žaloby.6. Žalobce v průběhu ústního jednání před soudem dne , datum, uvedl, že k jednání prvního žalovaného vůči zůstaviteli, které má povahu trestného činu, a to týrání osoby ve společném obydlí, případně krádeže, zpronevěry nebo podvodu, mělo dojít v období od počátku roku 2019, tj. v období, kdy první žalovaný se zůstavitelem sdíleli společnou domácnost.7. Při jednání dne , datum, byla soudem připuštěna změna žaloby, kterou se žalobce domáhal určení, že první žalovaný není účastníkem řízení o pozůstalosti po zůstaviteli , jméno FO, , zemřelém dne , datum, , vedeném u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, na základě závěti ze dne , datum, .8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:9. Řízení o pozůstalosti po zůstaviteli , jméno FO, je vedeno zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, . , jméno FO, zemřel dne , datum, . Žalobce a druhý žalovaný jsou bratry zůstavitele. V průběhu řízení bylo zjištěno, že zůstavitel zanechal právní jednání pro případ smrti, a to listinu označenou jako „Závěť“ ze dne , datum, sepsanou advokátkou , tituly před jménem, , jméno FO, , která písemně prohlásila, že před ní listinu vlastnoručně podepsali zůstavitel a dva svědci označení jako , jméno FO, , r. č. , č. účtu, , bytem , právnická osoba, 1314, , adresa, a , jméno FO, , r. č. , č. účtu, , bytem , adresa, . V závěti je zůstavitel označen jako , jméno FO, , narozený , datum, , r. č. , č. účtu, , bytem , jméno FO, 145, , adresa, . V závěti je uvedeno, že v , právnická osoba, , adresa, zůstavitel povolává za dědice svého veškerého majetku prvního žalovaného. Závěť obsahuje prohlášení zůstavitele, že závěť činí dobrovolně, při plném vědomí a z důvodu, že prvního žalovaného zná již delší dobu, považuje ho za nejbližší osobu, když vlastní děti nemá a současně, že listina obsahuje jeho poslední vůli. V průběhu řízení o pozůstalosti žalobce popřel dědický nárok prvního žalovaného opírající se o spornou závěť. Žalobce namítal nezpůsobilost prvního žalovaného být dědicem zůstavitele, neboť první žalovaný se vůči zůstaviteli opakovaně dopouštěl