19 C 183/2024-60 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne 1. 12. 2023 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) uzavřel dne 7. 9. 2020 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které mu poskytla v hotovosti jistinu ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal jistinu vrátit spolu s úrokem ve výši , částka, a s odměnou za administrativní činnost ve výši , částka, , a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, , a to v 60 týdenních splátkách po , částka, . Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, když uhradil celkem pouze , částka, . Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 1. 11. 2021 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla dne 1. 6. 2023 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině , částka, , na dlužném poplatku za administrativní činnost částku , částka, a na dlužném poplatku za hotovostní inkaso splátek částku , částka, , příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši , částka, a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , vše kapitalizováno ke dni 2. 11. 2021, a následně z běžícího smluvního úroku a běžícího zákonného úroku z prodlení ode dne 2. 6. 2023. Dlužnou částku žalovaný žalobkyni neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.2. Následně žalobkyně před zahájením jednání vzala žalobu bez uvedení důvodu zpět v rozsahu zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši , částka, a úroku ve výši 10,44 % ročně z částky , částka, od 2. 6. 2023 do zaplacení. Soud proto řízení v této části postupem dle ustanovení § 96 odst. 1, 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) zastavil.3. Žalobkyně se nadále domáhá úhrady , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, , úroku ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od 2. 6. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky , částka, od 2. 6. 2023 do zaplacení.4. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:6. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne 7. 9. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jistinu úvěru ve výši , částka, v den uzavření smlouvy, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s kapitalizovanými úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 32,15 % ročně ve výši , částka, , odměnou za administrativní činnost ve výši , částka, a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, , a to v 60 týdenních hotovostních splátkách po , částka, . Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí jistiny ve výši , částka, v hotovosti. RPSN činila 206,15 % /viz smlouva o úvěru včetně smluvních podmínek na č. l. 23 – 24 spisu/. Žalovaný se však se splácením splátek dostal do prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne 1. 6. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalovanému z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena /viz smlouvu o postoupení pohledávek včetně seznamu příloh a pohledávek a potvrzení o úhradě na č. l. 25 – 32 spisu, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku na č. l. 33 – 34 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku včetně podacího lístku na č. l. 35 – 37 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.7. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť předložila pouze formulář nazvaný karta zákazníka, ve kterém právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala jednotlivé údaje ve vztahu k příjmům a výdajům žalovaného. Při žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, se základním vzděláním, bydlí s rodinným příslušníkem. Od října 2019 byl zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, na pozici strážný s tím, že příjem žalovaného činil , částka, . Výdaje žalovaný uvedl ve výši , částka, , z čehož , částka, představovaly výdaje na bydlení a , částka, výdaje osobní. Tyto skutečnosti byly ověřeny dohodou o provedení práce a dále čestným prohlášením, nájemní smlouvou a výplatními páskami /viz karta zákazníka na č. l. 21-22 spisu/. Ve svém souhrnu sice žalovaný jistý příjem vykazoval, nicméně faktem zůstává, že jeho výdaje byly uvedeny ve zcela nereálné výši a především nebyly nijak doloženy a ověřovány s výjimkou nákladů na bydlení. Dle soudu není v reálných možnostech žalovaného, aby částka ve výši , částka, pokryla jeho veškeré životní výdaje. K tomu je třeba dodat, že právní předchůdkyně žalobkyně měla postupovat o to obezřetněji, když věděla, že jediný příjem žalovaného pochází z brigády, nikoliv z pracovního poměru. Pracovní smlouva obecně poskytuje zaměstnancům širší ochranu, ať už jde o výpovědní dobu, výpovědní důvody, garantovanou mzdu apod. Dále je třeba zmínit, že právní předchůdkyně nikterak neověřovala, zda se žalovaný nenachází v insolvenčním řízení, či zda na něj není vedena exekuce. Za popsané situace soud uzavírá, že při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí nepostupovala. Její postup je odborné péči velmi vzdálen, když se bez bližších znalostí majetkových poměrů žalovaného a především s minimální znalostí jeho výdajů, rozhodla finanční prostředky žalovanému poskytnout. Soudu zcela uniká, na základě jakých zjištění mohla žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně dospět k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr splatit, když neměl žádnou představu o tom, jaké jsou jeho skutečné výdajové poměry na stravu, dopravu, léky apod., neboť tyto nebyly zmapovány téměř vůbec, např. prostřednictvím výpisu z bankovního účtu. Pro absenci dostatečných tvrzení a důkazů z hlediska zkoumání úvěruschopnosti, nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána.8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.9. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).12. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvo