15 C 271/2025-18 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z žalované částky od , datum, do zaplacení. K odůvodnění návrhu uvedla, že dne , datum, bylo mezi žalobkyní a žalovanou uzavřeno uznání dluhu a dohoda o splátkovém kalendáři, kterou se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit částku , částka, odpovídající neuhrazené kompenzaci za předčasné ukončení smlouvy o nájmu bytové jednotky ze dne , datum, ve výši , částka, zvýšené o částku , částka, jakožto doplatku za škody způsobené na bytě v době trvání nájemního vztahu. Žalovaná měla dluh uhradit formou 6měsíčních splátek, přičemž první splátku měla uhradit nejpozději do , datum, . Jelikož žalovaná první splátku neuhradila, stal se celý dluh k , datum, splatný. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila ani na základě předžalobní výzvy.2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila a ve sporu zůstala zcela pasivní.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná dne , datum, uznala svůj dluh vůči žalobkyni ve výši , částka, vzniklý v souvislosti s předčasným ukončením nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne , datum, , jejímž předmětem byl nájem bytu, bytové jednotky, č. , hodnota, v bytovém domě č. p. 46 nacházející se na pozemku parc. č. st. 113/1, k. ú. , adresa, , a který byl předčasně ukončen ke dni , datum, . Současně byl mezi účastníky sjednán splátkový kalendář, kterým se žalovaná zavázala uznaný dluh ve výši , částka, uhradit žalobkyni ve splátkách, a to pod ztrátou výhody splátek, ocitne-li se žalovaná v prodlení s úhradou, byť jedné splátky. První splátka byla splatná dne , datum, , poslední dne , datum, /viz uznání dluhu a dohoda o splátkách na č. l. 7 spisu/. Předžalobní výzvou ze dne , datum, byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve výši , částka, , neboť řádně a včas neuhradila první splátku splatnou dne , datum, /viz předžalobní výzva, dodejka na č. l. 8-9 spisu/. Žalovaná v řízení netvrdila, ani jinak nevyšlo najevo, že by dluh vůči žalobkyni uhradila nebo že by dluh zanikl z jiného důvodu.5. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.6. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Dle § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.9. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Za situace, kdy žalovaná vůči žalobkyni písemně uznala, že dluh určený co do důvodu i výše zaplatí, založila tímto svým jednostranným právním jednáním adresovaným žalobkyni vyvratitelnou právní domněnku, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Uznáním dluhu totiž nezaniká původní závazek dlužníka, ani nevzniká závazek nový, ale zakládá se jím vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Věřitel tak v řízení u soudu nemusí prokazovat vznik dluhu ani jeho výši v době uznání a v rozsahu uznaného dluhu tak přechází důkazní břemeno na dlužníky. V souzené věci tedy spočívá důkazní břemeno ohledně neexistence dluhu na žalované. Vzhledem k tomu, že žalovaná neexistenci dluhu netvrdila, považuje soud existenci dluhu v souladu se shora citovanými ustanoveními za prokázanou.10. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně požadovala.11. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , odměny za tři úkony právní služby dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“), z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 1, 4 a. t. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.