16 C 107/2025-45 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, k místně nepříslušnému Okresnímu soudu v Litoměřicích s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek www.zaplo.cz) dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž žalovaný čerpal úvěr v celkové výši , částka, , který právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, (pod variabilním symbolem č. , var. symbol, ) a žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do , datum, . Žalovaný úvěr čerpal ve výši , částka, , nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Pohledávka za žalovaným byla dne , datum, postoupena na žalobkyni. Žalovanou částku , částka, tvoří dlužná jistina ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši 6 716,01 kapitalizovaná smluvní pokuta ve výši , částka, , příslušenství se skládá z úroku z prodlení od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobkyně svou účast na jednání omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru č. , hodnota, (ve znění jejího dodatku ze dne , datum, ), na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do , datum, . Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím ověřovacího poplatku z bankovního účtu žalovaného ve výši , částka, /viz smlouvu o úvěru a dodatek na č. l. 22-25 spisu, výpis z účtu na č. l. 29 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši , částka, , avšak svůj dluh neuhradil řádně a včas /viz výpis z účtu žalovaného na č. l. 35-41 spisu, sdělení banky na č. l. 34 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Následně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínka na č. l. 26 spisu a podací lístek na č. l. 30 spisu, oznámení na č. l. 27 spisu, výzva na č. l. 28 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti netvrdila a ani k výzvě soudu nesdělila. Soudu tak nezbylo nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla právní předchůdkyní žalobkyně dostatečně zkoumána a posuzována. Pokud žalobkyně ve svém podání, jímž učinila omluvu z jednání soudu, uvedla, že k výzvě soudu důkazy či tvrzení doplní, tak toto poučení soud dává právě při jednání soudu dle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Poučení dle citovaného zákonného ustanovení není možné dávat mimo jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a není možné jej vést korespondenčně. Poněvadž se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).10. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.15. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, jelikož však před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaného kapitalizovaného úroku, kapitalizované smluvní pokuty s příslušenstvím zamítl (výrok II. rozsudku).16. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení. Žalovaný je povinen toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., vydat. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný je tak povinen žalobkyni vydat dosud neuhrazenou jistinu ve výši , částka, , jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vhledem k tomu, že soud daný nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, došlo k jeho splatnosti od okamžiku, kdy se o tomto obohacení žalovaný dozvěděl, tj. od okamžiku, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného k jeho vydání. Žalovaný byl vyzván k vydání bezdůvodného obohacení předžalobní výzvou ze dne , datum, , a to do 3 dnů ode dne doručení předžalobní výzvy. Žalobkyně v řízení neprokázala, kdy byla žalovanému výzva doručena. Protože v řízení bylo prokázáno, že výzva byla žalovanému odeslána dne , datum, , vycházel soud z vyvratitelné domněnky dle § 573 o. z., že mu tato výzva byla doručena třetí pracovní den ode dne odeslání, tj. dne , datum, . Žalovaný tak byl povinen zaplatit žalobkyni dluh do , datum, . Vzhledem k tomu, že žalovaný předmětnou částku žalobkyni nevydal, dostal se se splněním své povinnosti do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od , datum, . Z výše uvedených důvodů soud žalobkyni nepřiznal právo na zaplacení úroku z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto ro