14 C 310/2025-35 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne 30. 7. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 20 124 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel po posouzení úvěruschopnosti žalovaného dne 21. 12. 2023 smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, a žalovaný se zavázal zápůjčku splatit s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 7 150 Kč nejpozději do 13. 5. 2024. Žalovaný smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala k zaplacení dluhu. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku ve výši 21 250 Kč. Touto částkou byla umořena smluvní pokuta, náklady spojené s uplatněním pohledávky, poplatek a ponížena jistina. Celková výše dluhu žalovaného na jistině činí 20 124 Kč. V rámci příslušenství žalobkyně uplatnila nárok na úrok z prodlení z částky 20 124 Kč ve výši 14,75 % ročně od 14. 5. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil a zůstal ve věci zcela pasivní.3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků řízení, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán a žalobkyně se z jednání soudu omluvila a souhlasila s rozhodnutím ve věci bez její účasti. Soud tak mohl vycházet jen z obsahu spisu a označených a předložených důkazů.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 21. 12. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému jistinu ve výši 22 000 Kč na účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal zápůjčku splatit s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 7 150 Kč nejpozději do 13. 5. 2024. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek v paušální výši 500 Kč za každou jednotlivou upomínku. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím ověřovacího poplatku z bankovního účtu žalovaného ve výši 1 Kč /viz smlouva o zápůjčce ze dne 21. 12. 2023 na č. l. 11-12 spisu, výpis z běžného účtu na č. l. 7-8 spisu, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 16-19 spisu/. Žalovaný zápůjčku obdržel, avšak svůj dluh neuhradil řádně a včas, když na svůj dluh uhradil toliko částku 21 250 Kč /viz výpis z běžného účtu na č. l. 8 spisu, tvrzení žalobkyně/. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k uhrazení dluhu, naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne 9. 4. 2025, podanou k poštovné přepravě téhož dne, podle které měl žalovaný dluh uhradit do tří dnů /viz upomínky ze dne 20. 5. 2024 a 27. 5. 2024 na č. l. 13 spisu, opakované výzvy k úhradě ze dne 3. 6. 2024, 12. 6. 2024 a 27. 6. 2024 na č. l. 14-15 spisu, výzva k úhradě ze dne 9. 4. 2025 včetně poštovního podacího lístku na č. l. 9-10 spisu /. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky.7. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).9. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla žalovanému částku v celkové výši 22 000 Kč. V souvislosti se smlouvou o úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice v obecné rovině tvrdila, když prohlásila, že si od žalovaného vyžádala informace ohledně rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrů, případně, že nahlédla do relevantních databází, nicméně k prokázání svých tvrzení neoznačila a nepředložila soudu jediný důkaz. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně žalovanému poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 v řízení OPR-, právnická osoba, . proti GK).13. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu, které se konalo dne 14. 1. 2026, s tím, že svou účast omluvila. Soud tak nemohl žalobkyni při jednání poučit o povinnosti doplnění tvrzení, označení a předložení důkazů ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Soud proto uzavřel, že žalobkyně ve vztahu k prokázání splnění povinnosti zkoumat schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla důkazní břemeno. Pokud žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, bylo dané právní jednání od počátku absolutně neplatné.14. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení. Žalovaný je povinen toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., vydat. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, žalovaný na svůj dluh dle tvrzení žalobkyně zaplatil 21 250 Kč. Žalovaný je tak povinen žalobkyni vydat neuhrazenou jistinu ve výši 750 Kč (22 000 Kč – 21 250 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, ocitl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 14. 5. 2024 (výrok I. tohoto rozsudku).15. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.16. Jelikož soud uzavřel, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, ve zbylém nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl, neboť vyplýval z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru (výrok II. tohoto rozsudku).17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. Tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné nák