14 C 9/2026-50 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne 6. 11. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 11 670,98 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného dluhu z úvěru čerpaného ve výši 5 000 Kč podle smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 29. 1. 2025.2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.3. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobkyně svou účast na jednání omluvila, žalovaná se nedostavila bez omluvy.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 29. 1. 2025 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalované úvěrový rámec až do výše 8 700 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit v rámci doporučených splátek s úrokem ve výši 1,066 % denně a poplatky dle smlouvy nejpozději do 23. 7. 2026. Žalobkyně převedla bezhotovostním bankovním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, dne 29. 1. 2025 částku 5 000 Kč. Žalovaná si smlouvou dále mimo jiné sjednala službu „Klidné spaní“ (možnost odkladu splatnosti splátek o 60 dní), a službu „Presto“ (expresní vyplacení každé tranše), za které se zavázala platit sjednané poplatky. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 14-16 spisu, výpis , jméno FO, na č. l. 22 spisu, souhlas se zpracováním osobních údajů na č. l. 19-21 spisu, informace pro spotřebitele na č. l. 9-13 spisu, údaje o poskytovateli úvěru na č. l. 24-25 spisu, přehled bankovních transakcí na č. l. 26 spisu/. K osobním a majetkovým poměrům žalobkyně zjistila, že příjmy žalované jsou ve výši 26 000 Kč (výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 12 318 Kč), výše měsíčních výdajů na půjčky činí 0 Kč, na bydlení 15 000 Kč, další nezbytné výdaje činí 1 500 Kč, ostatní zbytné výdaje činí 2 000 Kč, vypočítané minimální výdaje činí 9 005 Kč, její disponibilní příjem činí 2 800 Kč, dále uvedla dva členy ve společně hospodařící domácnosti s příjmem /viz výpis o posouzení úvěruschopnosti na č. l. 23 spisu, identifikované příjmy na č. l. 17-18 spisu /. Žalobkyně upomínala žalovanou k úhradě dluhu, naposledy vyzvala žalovanou předžalobní výzvou ze dne 8. 10. 2025 k úhradě dluhu do tří dnů. Tato zásilka byla odeslána dne 10. 10. 2025 /viz sdělení o prodlení ze dne 17. 6. 2025 na č. l. 27 spisu, potvrzení o odeslané zásilce na č. l. 6 spisu, výzva k úhradě dluhu na č. l. 7 spisu, potvrzení o podání zásilky na č. l. 29 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.5. Soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná projevila vůli být vázána úvěrovou smlouvou ze dne 29. 1. 2025 s takovým obsahem, jak v řízení tvrdila žalobkyně. Tento závěr nelze učinit z textu smlouvy obsahující pouze podpis žalobkyně. Soud dále dodává, že i kdyby žalobkyně v řízení prokázala uzavření smlouvy v předloženém znění, musel by na ní soud pohlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, jelikož žalobkyně zároveň neprokázala splnění povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované, před samotným uzavřením smlouvy. Žalobkyně splnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění tvrdila, když uváděla, že zjistila a ověřila průměrný měsíční příjem žalované ve výši 12 318 Kč. Nebylo však prokázáno, že by žalobkyně zjišťovala skutečné příjmy žalované. Žalobkyně pouze tvrdila, že identifikovala příjmy zjištěné prostřednictvím bankovního výpisu. Sama žalovaná měla uvést své měsíční příjmy ve výši 26 000 Kč. Žalobkyně tedy příjmy žalované náležitě neověřovala, respektive taková skutečnost nebyla v řízení prokázána. Rovněž nebylo prokázáno, zda a jakým způsobem žalobkyně ověřovala výdaje žalované, její skutečné výdaje na bydlení a podobně. Zde toliko převzala, že žalovaná má pravidelný výdaj ve výši 0 Kč na půjčky, ve výši 15 000 Kč na bydlení, další nezbytné výdaje ve výši 1 500 Kč a ostatní zbytné výdaje ve výši 2 000 Kč. Soud tak dospěl k závěru, že způsob zkoumání úvěruschopnosti, který žalobkyně zvolila, nelze považovat za odpovídající zákonu o spotřebitelském úvěru. K tomuto soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovanou, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ). Soud rovněž neučinil na základě předložených důkazů skutkový závěr takový, že žalobkyně požadované peněžní prostředky žalované poskytla. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně s omluvou nedostavila, avšak souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti. Soudu tak nezbylo, nežli uzavřít, že žalobkyně neprokázala ani poskytnutí jakékoliv jistiny žalované na základě tvrzené smlouvy o úvěru ze dne 29. 1. 2025, neboť soud nemohl žalobkyni o nedostatku tvrzení a důkazů poučit při jednání dle § 118 odst. 1, 3 o. s. ř. Poučení dle citovaného zákonného ustanovení není možné dávat mimo jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a není možné jej vést korespondenčně. Poněvadž se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle § 118 odst. 1, 3 o. s. ř.6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.8. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadn