6 C 148/2025-45 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 17 799,27 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 295,72 Kč od , datum, do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek , Anonymizováno, dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 49 700 Kč, s možností postupného čerpání, a žalovaný se zavázal úvěr splatit s poplatkem za poskytnutí úvěru (jednotlivých tranší) s dalšími poplatky za objednané volitelné služby. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, když posouzení úvěruschopnosti provedla dle interní metodiky schválené ČNB. Nejprve nahlédla do databází vedených spol. CNCB (NRKI, BRKI), dále nahlédla do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí. Následně žalobkyně provedla lustraci dokladu předloženého žalovaným v databázi neplatných dokladů. Žalobkyně rovněž vycházela z informací získaných od žalovaného prostřednictvím licence AISP nebo z předložených výpisů z účtů a výplatních pásek žalovaného, prokazující jeho pravidelný příjem. Žalovaný na základě výše uvedené smlouvy dne , datum, čerpal částku 8 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, kdy na dluh uhradil částku pouze ve výši 168,85 Kč. Žalovanou částku 17 799,27 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 7 936,15 Kč, poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 128,75 Kč, smluvní úrok ve výši 9 503,55 Kč, poplatek za službu „klidné spaní“ ve výši 76,86 Kč, poplatek ve výši 133,80 Kč za službu „Presto“, poplatek za službu „informační SMS servis“ ve výši 20,16 Kč. Pro případ, že by soud neměl nárok uplatněný žalobkyní za prokázaný, žalobkyně požaduje, aby tento nárok soud posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:5. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Totožnost žalovaného při uzavření smlouvy byla ověřena a autorizována prostřednictvím služby Bank ID. Žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s úrokem ve výši 1,016 % denně nejpozději do , datum, . Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za vyplacení každé jednotlivé tranše úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky. Ve smlouvě jsou uvedeny následující poplatky za jednotlivé služby, pokud by byly aktivovány: za službu „Klidné spaní“ částka 3,66 Kč denně, za službu „Presto“ jednorázová částka 165 Kč za každé vyplacení části úvěru a za službu „Informační servis“ částka 0,96 Kč denně. Ze smlouvy však nevyplývá, které z těchto služeb žalovaný skutečně aktivoval. Pro případ prodlení si smluvní strany sjednaly povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% z celkové dlužné částky za každý den z prodlení /viz smlouvu na č. l. 7-9 spisu, autorizace ověření totožnosti na č. l. 10 spisu a Bank ID výpis na č. l. 16 spisu/. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalobkyně zjistila, že žalovaný splácí měsíčně 5 000 Kč na jiné půjčky, jeho pravidelné měsíčné výdaje na bydlení jsou 15 000 Kč, další nezbytné výdaje činí 4 000 Kč, ostatní nezbytné výdaje 3 000 Kč, přičemž žalovaný uvedl, že jeho příjmy činí 30 000 Kč čistého měsíčně, avšak žalobkyně měla na základě bankovních výpisů z účtu žalovaného zjistit čistý měsíční příjem ve výši 58 122 Kč. Ve společné hospodařící domácnosti žalovaný uvedl dva nepracující členy /viz výpis o posouzení úvěruschopnosti na č. l. 17 spisu, identifikované příjmy na č. l. 14 spisu/. Žalobkyně dne , datum, převedla bezhotovostním bankovním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, částku 8 000 Kč, přičemž jediným majitelem a disponentem tohoto účtu je žalovaný /viz přehled transakcí na č. l. 15 spisu, vyjádření banky na č. l. 33 spisu/. Žalovaný nesplácel poskytnuté finanční prostředky řádně a včas, proto žalobkyně vypověděla smlouvu s okamžitou platností emailem ze dne , datum, /viz email na č. l. 18 spisu/. Naposledy žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, , a to do tří dnů. Tato zásilka byla odeslána dne , datum, /viz výzva k úhradě dluhu na č. l. 19 spisu, podací lístek na č. l. 20 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu (kromě tvrzení žalobkyně o úhradě 168,85 Kč.)6. Žalobkyně byla dne , datum, předvolána na jednání s tím, nechť se dostaví připravena tvrdit a prokázat, jakým způsobem žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Dne , datum, soud od žalobkyně obdržel pouze omluvu z jednání s žádostí o poskytnutí poučení pro případ, že by soud měl za to, že žalobě není možné vyhovět.7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle zákona. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), zejména podle následujících ustanovení:8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.15. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Žalobkyně k tomu byla vyzvána předem písemně a na výzvu soudu nijak nereagovala.16. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů, podle nichž měl žalovaný čistý měsíční příjem ve výši 30 000 Kč, měl