11 C 222/2020-19 — Okresní soud v Mostě

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Smlouvy o zápůjčce, uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, [název práv. osoby], na částku 2 800 Kč, splatnou dne [datum]. Žalovaný zápůjčku nesplatil ani částečně. Z příslušenství žalobkyně požadovala pouze zákonný úrok z prodlení. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: žalobkyně předložila soudu listinu nazvanou„ Smlouva o úvěru, Číslo úvěru: [číslo]“. Tato listina postrádá podpisy obou účastníků. Z žádných jiných listin žalobkyně neprokazuje, ač to v žalobě tvrdí, že žalovanému právní předchůdce žalobkyně poskytl částku 2 800 Kč, že došlo k uzavření Smlouvy o zápůjčce distanční formou, že žalovaný peníze obdržel, že žalovaný o zápůjčku požádal, že vyplnil Formulář. Žalobkyně předložila soudu„ Výpis z účtu [anonymizována tři slova], číslo účtu/kód banky: [bankovní účet]“, na něhož byly v období [datum] až [datum] připsány a odepsány různě vysoké částky z účtu [anonymizována dvě slova], mezi nimiž je i popis protiúčtu [číslo]. Tento důkaz však pouze potvrzuje odeslání finančních prostředků na nějaký protiúčet. Žalobkyně neprokazuje, že se jedná o protiúčet žalovaného. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: dle ust. 2390 zák. č. 89/2012 Sb., obč. zák., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ust. § 2392 odst. 1 obč. zák. platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Dle ust. § 2991 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy nepodařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně neunesla břemeno důkazní, věc nebylo možno posoudit ani jako bezdůvodné obohacení, když žalobkyně neprokázala odeslání peněz na účet žalovaného, uzavření Smlouvy, vlastně jakýkoli vztah se žalovaným. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému nepřiznal, ač byl plně úspěšná, náhradu nákladů řízení, neboť mu v řízení žádné nevznikly.