11 C 246/2020-16 — Okresní soud v Mostě

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl ze spotřebitelského úvěru, poskytnutého právní předchůdkyní žalobce dne [datum] ve výši 5 000 Kč. Žalovaný tuto částku žalobci, resp. právnímu předchůdci žalobce nevrátil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: žalobkyně předložila soudu listinu označenou jako„ Firemní účet: [bankovní účet]“. Z žádných jiných listin žalobkyně neprokazuje, ač to v žalobě tvrdí (coby nárok z bezdůvodného obohacení), že žalovanému právní předchůdce žalobkyně poskytl částku 5 000 Kč, že došlo k uzavření Smlouvy, že žalovaný peníze obdržel, že žalovaný o zápůjčku požádal. Tento důkaz však pouze potvrzuje odeslání finančních prostředků„ odněkud“ na nějaký protiúčet. Žalobkyně neprokazuje, že se jedná o protiúčet žalovaného, stejně tak, že se jedná o účet žalobkyně, nebo její právní předchůdkyně. Dále žalobkyně předložila jen výzvu k úhradě před podáním žaloby. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: dle ust. 2390 zák. č. 89/2012 Sb., obč. zák., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ust. § 2392 odst. 1 obč. zák. platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Dle ust. § 2991 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy nepodařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně neunesla břemeno důkazní, věc nebylo možno posoudit ani jako bezdůvodné obohacení, když žalobkyně neprokázala odeslání peněz na účet žalovaného, uzavření Smlouvy, vlastně jakýkoli vztah se žalovaným. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému nepřiznal, ač byl plně úspěšná, náhradu nákladů řízení, neboť mu v řízení žádné nevznikly.