16 C 184/2020-20 — Okresní soud v Mostě

1.Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení televizního poplatku za měsíce únor, březen, duben, květen, červen, červenec a srpen roku 2019 v celkové výši 945 Kč. Argumentovala tak, že v označeném období trvala povinnost žalovaného k zaplacení televizního poplatku ve výši 135 Kč měsíčně, že žalovaný však tuto svou povinnost nesplnil, ač byl k tomu vyzván naposledy tzv. předžalobní výzvou, na kterou neodpověděl. Jako příslušenství pohledávky žádala zaplatit zákonný roční úrok z prodlení ve výši, jak je stanovena ve výroku sub. I tohoto rozhodnutí. 2.Žalovaný zůstal ve věci samé bez vyjádření. 3.V rámci výzvy vedené ve smyslu ust. § 115a) o.s.ř. vyjádřili účastníci souhlas k rozhodnutí věci bez nařízení jednání. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání s tím, že vycházel z předložených listinných důkazů. 4.Takto má soud za zjištěné jako nesporné, že žalovaný podal v lednu 2019 u [anonymizováno] přihlášku poplatníka televizního poplatku jakožto držitel, resp. majitel, televizního přijímače. Z tohoto titulu pak byl žalovaný povinen platit žalobkyni televizní poplatek v zákonem stanovené výši. Z výpisu z účetní evidence žalobkyně bylo zjištěno, že v roce 2019 žalovaný nezaplatil televizní poplatek za měsíce únor, březen, duben, květen, červen, červenec a srpen, za které vykázal dluh ve výši 945 Kč (tj. 7 x 135 = 945). Důsledně tomu dluží žalovaný za označené období na televizním poplatku celkem částku 945 Kč. Tato částka zůstala bez úhrady, protože na výzvu žalobkyně ze dne [datum] žalovaný nereagoval a doposud nic dobrovolně nezaplatil. 5.Na tomto skutkovém základu, který žalovaný nezpochybnil a ani jej žádným důkazem nevyvrátil, bylo proto v předmětné věci rozhodnuto. 6.Právní posouzení věci vychází z ust. § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ze kterého vyplývá, že nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. V daném případě žalovaný svou povinnost uhradit televizní poplatek v rozsahu částky 945 Kč za shora uvedené období ani po písemné výzvě žalobkyně dosud dobrovolně nesplnil. Soud proto shledal žalobu důvodnou a uložil žalovanému, aby tento částku 945 Kč žalobkyni zaplatil včetně požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 84,62 Kč, a to s poukazem na ust. § 1968 ve spojení s ust. § 1970 zák.č. 89/2012 Sb., tj. občanský zákoník, a dále ve spojení s ust. § 2 vl. nař.č. 351/2013 Sb. (viz výrok sub. I). 7.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 142a) odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, žádala zaplatit na nákladech řízení částku 400 Kč vynaloženou na zaplaceném soudním poplatku a dále odměnu za právní zastoupení advokátem před soudem prvního stupně. Při stanovení výše odměny za právní zastoupení žalobkyně advokátem před soudem prvního stupně vzal soud v úvahu, že žaloba byla podána dne [datum] na ustáleném vzoru uplatněném týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech, kdy předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč a kdy právní zástupce žalobce poskytl žalobci právní pomoc v souvislosti s přípravou a převzetím zastoupení a dále při podání žaloby, za což mu náleží mimosmluvní odměna podle ust. § 14b) odst. 1 písm.a),b),c) vyhl.č. 177/96 Sb., tj. vyhláška o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ vyhl.č. 177/96 Sb.“), v rozsahu dvou hlavních úkonů po 200 Kč, zvýšená o dvě paušální náhrady po 100 Kč podle ust. § 14b) odst. 5 písm. a) vyhl.č. 177/96 Sb. a dále zvýšená o náhradu za 21 % daň z přidané hodnoty podle ust. § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. činící částku 126 Kč Celkem tedy dle tohoto propočtu činily náklady řízení na straně žalobkyně částku 1 126 Kč (tj. 400 Kč náhrada za soudní poplatek plus 726 Kč jako odměna za právní zastoupení advokátem). Žalovanému, který v řízení zcela podlehl, bylo proto uloženo, aby zaplatil žalobkyni na nákladech řízení celkem částku 1 126 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vzal soud též v úvahu, že žalobkyně je podle § 1 zák.č. 483/91 Sb., tj. zákon o [anonymizováno], zřízena jako nestátní, avšak veřejnoprávní instituce, mající ex lege právní subjektivitu, za jejíž závazky stát neodpovídá, a která obráceně neodpovídá za závazky státu. Toto soud uvádí jako vysvětlení, proč neaplikoval nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 2984/09 ze dne [datum] při rozhodování o náhradě nákladů řízení. (viz výrok sub. II). 8. Lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.