22 C 235/2020-24 — Okresní soud v Mostě

Předmětem řízení bylo zaplacení částky 1 080 Kč s příslušenstvím, které se žalobkyně domáhala s odůvodněním, že žalovaný se stal poplatníkem televizního poplatku na základě přihlášky podané dne [datum]. Žalovaný však v období od února 2019 do září 2019 televizní poplatek žalobkyni řádně nehradil. Z listinných důkazů soud zjistil, že v prosinci 2018 žalovaný sdělil žalobkyni, že je poplatníkem televizního poplatku, tedy že vlastní televizní přijímač. V žalovaném období však žalovaný televizní poplatek žalobkyni řádně neplatil. Dále soud zjistil, že vyhláškou Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. [spisová značka] zveřejněnou dne [datum rozhodnutí] bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci žalovaného. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] byl zjištěn úpadek žalovaného a bylo povoleno řešení úpadku oddlužením žalovaného. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Právní posouzení nároku žalobkyně v rozsahu částky 405 Kč, resp. nároku na zaplacení dlužného televizního poplatku splatného po právní moci rozhodnutí o úpadku žalovaného (televizní poplatek za měsíce červenec 2019 až září 2019) se opírá o §3 odst. 2, 3, §10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Výše televizního poplatku činí 135 Kč měsíčně v souladu s §6 zák. č. 348/2005 Sb. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto v souladu s §1970 o. z. ve spojení s §2 vyhl. č. 351/2013 Sb. K nároku žalobkyně v rozsahu částky 675 Kč, resp. nároku žalobkyně na zaplacení dlužného televizního poplatku splatného před právní mocí rozhodnutí o úpadku žalovaného (televizní poplatek za měsíce únor 2019 až červen 2019) je třeba po právní stránce uvést následující. Podle §109 odst. 1 písm. a) z. č. 182/2006 Sb., o úpadku a jeho řešení (insolvenční zákon) se zahájením insolvenčního řízení se spojují účinky: pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou. Podle §141a insolvenčního zákona po právní moci rozhodnutí o úpadku zastaví soud nebo jiný k tomu příslušný orgán řízení o pohledávkách nebo jiných právech, která byla zahájena v rozporu s omezeními podle § 109 odst. 1 písm. a) a podle § 140c.V souladu s §109 odst. 1 písm. a) a §141a insolvenčního zákona soud s ohledem na skutečnost, že uvedená část žalovaného nároku byla žalobou uplatněna po zahájení insolvenčního řízení, přestože bylo pravomocně rozhodnuto o úpadku žalovaného, v uvedeném rozsahu řízení zastavil. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s §142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §146 odst. 2 o. s. ř. Podle §142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Podle §146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). V částce 675 Kč, tj. v rozsahu, v němž bylo řízení zastaveno, soud spatřuje neúspěch žalobkyně, neboť žalobkyně tím, že po rozhodnutí o úpadku žalovaného se samostatnou žalobou domáhala pohledávky, kterou měla uplatnit v insolvenčním řízení, z procesního pohledu zavinila zastavení řízení. V částce 405 Kč naopak žalobkyně ve věci úspěšná byla. S ohledem na poměr částek úspěchu jednotlivých účastníků soud proto v souladu s §142 odst. 2 o. s.ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.