33 C 230/2020-26 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se žalobou domáhal na žalované zaplacení částky 6 999 Kč příslušenstvím s tím, že žalovaná nesplnila řádně svoji povinnost platit původnímu věřitele [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO], za odebranou elektřinu v období [datum] do [datum] vyúčtovanou fakturou [číslo] se splatností [datum] částkou 16 459 Kč (po odečtení přijatých plateb ve výši 9 650 Kč činí konečná dlužná částka 6 809 Kč), a smluvní poplatek za zasílání výzev ke splnění ve výši 190 Kč (2x za zaslanou upomínku po 95 Kč) na základě ustanovení čl. II. bod 7) písm. c) a V. bod 2) písm. a). [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO] tuto pohledávku za žalovanou postoupila žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Soud potřebná skutková zjištění čerpal z důkazů listinných. Z těchto zjistil, že žalovaná uzavřela se [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO], smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny/domácnost ze dne [datum] (dále jen„ Smlouva“). [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO], na základě této smlouvy dodával žalované elektřinu v období od [datum] do [datum]. Nedoplatek z ceny za odebranou elektřinu předchůdce žalobce žalované vyúčtoval fakturou [číslo] se splatností [datum] částkou 16 459 Kč (po odečtení přijatých plateb ve výši 9 650 Kč činí konečná dlužná částka 6 809 Kč). Žalovaná na svůj dluh dosud nic neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky z [právnická osoba] na žalobce. 3. Podle textu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny/domácnost ze dne [datum]. Všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny pro smluvní vztahy uzavřené od [datum] jsou účinné od 1. 5. 2016. Ceník smluvních pokut a speciálních služeb skupiny [anonymizováno] účinný od 1. 1. 2012 podle svého obsahu stanovuje ceny smluvních pokut a speciálních služeb Skupiny [anonymizováno] účinné od 1. 1. 2012. V případě smluvní pokuty za upomínku její výše činí 95 Kč. Žalobcem předložená upomínka jednoznačně hovoří o smluvní pokutě stejně tak Ceník. Ceník ani Všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny také neobsahují podpis žalované, kterým by projevila s jejich obsahem souhlas. Žalobce nenavrhl důkazy, které by prokazovaly písemnému sjednání smluvní pokuty a její výše. 4. Soud daný skutkový stav posoudil dle ustanovení § 50 odst. 2 zák. č. 458/2000 Sb. (Energetický zákon) Smlouva o dodávce elektřiny mezi žalovanou a právním předchůdcem [právnická osoba] je typově smlouvou kupní dle dle § 588 a násl., z.č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč.zák.“) Na základě této smlouvy vznikla [anonymizována dvě slova] povinnost dodávat žalované do sjednaného odběrného místa elektřinu a žalované povinnost za spotřebovanou elektřinu zaplatit regulovanou cenu stanovenou platným ceníkem žalobce v souladu s příslušnými výměry Ministerstva financí ČR. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že splatnost kupní ceny bude určena fakturou, tedy výzvou, kterou představují výše uvedené faktury. Jelikož žalovaná tuto svou povinnost porušila, dostala se s placením kupní ceny do prodlení (§ 1968 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“). Dále soud dospěl k závěru, že Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny je třeba posuzovat podle ustanovení § 52 a násl. obč.zák. jako spotřebitelskou smlouvu. Dle § 56, odst. 1 občanského zákoníku, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Dle judikatury Evropského soudního dvora, zejména rozhodnutí Océano Grupo Editorial (spoj. věci C [číslo] až C [číslo]), nepřípustnost klauzule je povinen zkoumat soud z úřední povinnosti. Podle článku 3 odst. 1 Směrnice Rady [číslo] ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. [příjmení] [příjmení] Ústavního soudu sp.zn. I.ÚS 3512/11, ze dne [datum] v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Podle § 1879 NOZ věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému, přičemž s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Smlouva o postoupení pohledávky mezi [právnická osoba] a žalobcem byla platně uzavřena. Soud proto žalobě jako důvodné v rozsahu požadované kupní ceny za dodanou elektřinu vyhověl ve výroku II. a to včetně úroků z prodlení, jejichž výše vyplývá z ust. § 1970 NOZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Naproti tomu v rozsahu odpovídajícím smluvní pokutě a z ní požadovaných úroků z prodlení soud shledal uplatněný nárok nedůvodným, proto žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku I. zamítl. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 408,30 Kč, přičemž tato částka představuje 94,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 97,29 % a úspěchu žalované v rozsahu 2,71 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 999 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.