11 C 321/2020-21 — Okresní soud v Mostě

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Smlouvy o půjčce (správně„ zápůjčce“) [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným na částku 16 000 Kč. Tuto částku však žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně nevrátil v plné výši. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena Smlouva o půjčce (zápůjčce) [číslo] na částku 16 000 Kč, splatnou v 58 týdenních splátkách po 487 Kč (Smlouva). Tyto splátky však žalovaný nehradil řádně a včas, když poslední splátka byla uhrazena dne [datum]. Na žalobkyni přešla pohledávka na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřena mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizována tři slova]. Právní posouzení vychází z ust. § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., obč. zák., dle kterého platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ust. § 2392 odst. 1 cit. zák. platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Dle ust. § 2394 cit. zák. platí, že bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Dle ust. § 1970 obč. zák. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Smluvní úrok byl mezi stranami ujednán (a kapitalizován) v samotné Smlouvě o půjčce (zápůjčce) ze dne [datum]. Soud také zkoumal, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr a dospěl k závěru, že tomu tak dostatečně bylo a půjčku bylo možno žalovanému poskytnout. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 796 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.