14 C 52/2021-17 — Okresní soud v Mostě

Žalobkyně domáhala se zaplacení televizního poplatku. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Se zřetelem ke shodnému prohlášení účastníků podle ustanovení §115a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání, bez provedení dokazování s tím, že před rozhodnutím vycházel z důkazů, které mu byly předloženy. Takto má soud za zjištěné, že se žalovaná v souladu § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění stala poplatníkem televizního poplatku a žalobkyně ji dle shora citovaného zákona zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. O této skutečnosti byla žalovaná písemně žalobkyní informována. Podle vyjádření žalobkyně žalovaný televizní poplatek v předepsané výši 135 Kč měsíčně řádně neplatil a vznikl mu tak dluh za období IX/2019 - I /2020, celkem ve výši 675 Kč, který přes výzvy žalobci nezaplatila. Žalobkyně žádala vedle dlužné jistiny zaplatit také úrok z prodlení, který současně kapitalizovala celkem částkou uvedenou ve výroku, jejíž výpočet specifikovala v důkazní příloze. V rámci právní úvahy vedené podle ustanovení § 10 zák. č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích podle kterého platí, že nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek ani na základě výzvy [anonymizováno], ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je [anonymizováno] oprávněna domáhat se svého práva u soudu, včetně úroku z prodlení určeného předpisy občanského práva podle ustanovení § 1968 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob soud žalobě jako důvodné vyhověl a žalované uložil dlužný poplatek, včetně úroku z prodlení, k rukám žalobkyně zaplatit (výrok sub. I). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud respektoval nález Ústavního soudu České republiky č. III. ÚS 2984/09 ze dne 23.11.2010 ve spojení s nálezem Ústavního soudu České republiky č. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. července 2013 a nález Ústavního soudu České republiky č. PL. ÚS 39/13 ze dne 7.10.2014. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. je možné přiznat pouze náhradu nákladů, které byly v souvislosti s uplatňováním (či bráněním) práva vynaloženy účelně. Měřítkem účelnosti je proto nezbytné poměřovat veškeré náklady, které účastníku v průběhu řízení vznikly, tedy i náklady vynaložené účastníkem v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Z citovaných rozhodnutí vyplývá závěr, že u žalobkyně lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Soud proto žalobkyni přiznal jen ty náklady, které se týkají uplatněného požadavku na náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a částku za náhradu hotových výdajů spojených se sepisem žaloby ve výši 100 Kč (výrok sub. II).