15 C 22/2021-54 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 10 875 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu neplnění smluvních povinností žalovaným ze smlouvy o zápůjčce uzavřené [datum] mezi [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“) a žalovaným. Součástí smlouvy byly též smluvní podmínky [právnická osoba]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla [právnická osoba] žalovanému zápůjčku 9 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a zaplatit [právnická osoba] úrok 858 Kč s úrokovou sazbou 20,11 % ročně sjednanou v čl. 4 smluvních podmínek, poplatek za hotovostní režim splátek 1 440 Kč a poplatek za administrativní činnost 4 227 Kč. To vše se žalovaný zavázal zaplatit prostřednictvím 45 týdenních splátek ve výši 345 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný na dluh ze smlouvy o zápůjčce zaplatil pouze 4 650 Kč. Toto plnění ve výši 2 188,49 Kč započetla [právnická osoba] na částečnou úhradu jistiny a ve výši 2 461,51 Kč započetla toto plnění na částečnou úhradu úroku, poplatku za hotovostní režim splátek a poplatku za administrativní činnost. Ode dne následujícího po dni [datum] je žalovaný v prodlení s plněním svých povinností. Prodlením žalovaného vznikl [právnická osoba] nárok na zaplacení smluvního úroku 20,11 % ročně z dlužné jistiny, a to v souladu s čl. 4 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny. 2. Před uzavřením smlouvy posoudila [právnická osoba] úvěruschopnost žalovaného na základě údajů o majetkových poměrech, které [právnická osoba] žalovaný sdělil. Tyto údaje pak společnost ověřila na základě žalovaným předložených listin a posoudila žalovaného jako úvěruschopného. 3. Pohledávku ze smlouvy o zápůjčce postoupila [právnická osoba] [datum] na žalobkyni. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Soud má za zjištěný následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že [datum] uzavřela [právnická osoba] s žalovaným smlouvu o zápůjčce na základě které poskytla [právnická osoba] žalovanému zápůjčku 9 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a zaplatit [právnická osoba] úrok 858 Kč s úrokovou sazbou 20,11 % ročně sjednanou v čl. 4 smluvních podmínek, poplatek za hotovostní režim splátek 1 440 Kč a poplatek za administrativní činnost 4 227 Kč. To vše se žalovaný zavázal zaplatit prostřednictvím 45 týdenních splátek ve výši 345 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na [datum] Součástí smlouvy byly též smluvní podmínky [právnická osoba]. 7. Žalovaný na dluh ze smlouvy o zápůjčce zaplatil pouze 4 650 Kč. Toto plnění z ve výši 2 188,49 Kč započetla [právnická osoba] na částečnou úhradu jistiny a ve výši 2 461,51 Kč započetla toto plnění na částečnou úhradu úroku, poplatku za hotovostní režim splátek a poplatku za administrativní činnost. 8. Z karty zákazníka soud zjistil, že před uzavřením smlouvy posoudila [právnická osoba] úvěruschopnost žalovaného na základě údajů o majetkových poměrech, které [právnická osoba] žalovaný sdělil. Jako příjem žalovaného zjistila [právnická osoba] částku 27 000 Kč. Tento příjme ověřila na základě předložené pracovní smlouvy a výplatní pásky žalovaným. Jako odhadované měsíční výdaje zjistila [právnická osoba] částku 13 100 Kč. Na základě těchto údajů posoudila [právnická osoba] žalovaného jako úvěruschopného. 9. Ze smluvních podmínek soud zjistil, že článek 4 smluvních podmínek zní:„ V případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky ve 45 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 20,11 % ročně… Výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy (ve smyslu článku 20 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce) a uplatňuje se jako roční úroková sazba.“ Článek 20 smluvních podmínek pak zní:„ Tato smlouva je uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu této smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky (jak je specifikováno na straně 1 smlouvy). Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky.“ 10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud po právní stránce věc následovně. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo], dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 11. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 12. Podle § 2 390 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 15. Podle § 1 879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 16. Ve věci nároku na smluvní úrok je právní posouzení soudu následující. Z obsahu smlouvy plyne, že účastníci si na přední straně smlouvy zcela srozumitelně ujednali, že žalovaný vrátí kromě poskytnuté zápůjčky též souhrnný poplatek, který zahrnuje mimo jiné pevnou částkou stanovený úrok za poskytnutí zápůjčky. Pokud žalobkyně požaduje zaplacení smluvního úroku i po skončení smlouvy s odkazem na znění smluvních podmínek, pak soud v tomto ohledu dospěl k závěru, že k takovému ujednání nelze přihlížet. 17. V projednávané věci je zřejmé, že mezi účastníky se i v případě těchto smluv jedná o vztah podnikatele a spotřebitele, neboť [právnická osoba] jednala v rámci své podnikatelské činnosti; žalovaná však jako fyzická osoba nikoli. Uzavřená smlouva je spotřebitelskou smlouvou ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Úprava spotřebitelských smluv vychází ze směrnice Rady [číslo] z [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. § 1813 o. z. zakazuje ve spotřebitelských smlouvách ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Soud dospěl k závěru, že ujednání této smlouvy, jak jsou formulována, zakládá mezi účastníky značnou nerovnováhu v jejich povinnostech a je v rozporu s požadavkem dobré víry a přiměřenosti. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 18. V projednávané věci byl mezi účastníky jasně a srozumitelně, v textu na přední straně smlouvy, dohodnut mimo jiné úrok za poskytnutou zápůjčku, jakož i způsob jeho zaplacení. Nárok na zaplacení úroku za dobu po ukončení trvání smlouvy (resp. po uplynutí doby pro zaplacení poslední splátky) až do zaplacení pak žalobkyně zcela překvapivě a nepochopitelně opírá o smluvní podmínky, které by měly zásadně sloužit k ujednáním technického charakteru (k tomu srov. n