15 C 330/2021-21 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 11 312,09 Kč s příslušenstvím z titulu neplnění smluvních povinností žalovanou. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela [datum] žalovaná smlouvu o zápůjčce [číslo] se [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“). Na základě uzavřené smlouvy poskytla [právnická osoba] žalované zápůjčku 8 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit [právnická osoba] souhrnný poplatek 7 233 Kč, skládající se z úroku 1 431 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, poplatku za zpracování 3 444 Kč a poplatku za vedení účtu 2 358 Kč, tj. celkem se žalovaná zavázala zaplatit 15 233 Kč, a to prostřednictvím 59 týdenních splátek ve výši 254 Kč a 60. splátky ve výši 247 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná na dluh ze smlouvy zaplatila pouze 3 553 Kč a je v prodlení s plněním svých povinností. Vzhledem k tomu, že je žalovaná v prodlení s plněním svých povinností, vzniklo [právnická osoba] vedle práva na zaplacení zbylé dlužné částky též právo na zaplacení zákonného úroku z dlužné částky a úroku 29 % ročně z dlužné částky. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce posoudila [právnická osoba] úvěruschopnost žalované posouzením příjmů a výdajů žalované a posoudila žalovanou jako úvěruschopnou. 2. Dne [datum] postoupila [právnická osoba] pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Soud má za zjištěný následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že [právnická osoba] uzavřela [datum] s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla [právnická osoba] žalované zápůjčku 8 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit [právnická osoba] souhrnný poplatek 7 233 Kč, skládající se z úroku 1 431 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, poplatku za zpracování 3 444 Kč a poplatku za vedení účtu 2 358 Kč, tj. celkem se žalovaná zavázala zaplatit 15 233 Kč, a to prostřednictvím 59 týdenních splátek ve výši 254 Kč a 60. splátky ve výši 247 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. 6. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná zaplatila na dluh ze smlouvy o zápůjčce 3 553 Kč. 7. Z karty zákazníka soud zjistil, že před uzavřením smlouvy posoudila [právnická osoba] úvěruschopnost žalované porovnáním jejích příjmů a výdajů. Jako čistý příjem žalované zjistila [právnická osoba] částku 18 147 Kč, představující čistou mzdu žalované a jako měsíční výdaje zjistila [právnická osoba] částku 11 000 Kč. Na základě těchto údajů posoudila [právnická osoba] žalovanou jako úvěruschopnou. Tyto údaje ověřila [právnická osoba] prostřednictvím pracovní smlouvy a výplatních pásek. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že [datum] postoupila [právnická osoba] pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni. 9. Soud dále zjistil, že ve smluvních podmínkách je uvedeno následující:„ zápůjční úroková sazba ve smyslu ZSÚ vztahující se k zápůjčce činí 29 % p. a. a je pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy.“ Ze smluvních podmínek soud zjistil, že článek 9.1 uvedený pod kapitolou„ TRVÁNÍ A UKONČENÍ SMLOUVY“ zní:„ Tato smlouva je uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu této smlouvy oběma stranami do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky...“ Jakákoliv jiná zmínka o prodloužení účinnosti smlouvy se v kapitole 9 smluvních podmínek nenachází. 10. Závěr o skutkovém stavu je následující. Společnost [anonymizováno] před uzavřením smlouvy na základě získaných údajů od žalované a jejich ověření na základě předložených listin žalovanou posoudila úvěruschopnost žalované a posoudila žalovanou jako úvěruschopnou. Dále [právnická osoba] poskytla žalované plnění v ujednané výši 8 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala zaplatit [právnická osoba] celkem 15 233 Kč. Žalovaná na dluh ze smlouvy zaplatila pouze 5 116 Kč a je v prodlení. Následně pohledávku ze smlouvy postoupila [právnická osoba] na žalobkyni. 11. Na základě zjištěného skutkového stavu posoudil soud věc po právní stránce takto. Podle § 1 zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) tento zákon zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 2 390 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 16. Podle § 1 879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 17. Ve věci nároku na smluvní úrok je právní posouzení soudu následující. Z obsahu smlouvy plyne, že účastníci si na přední straně smlouvy zcela srozumitelně ujednali, že žalovaná vrátí kromě poskytnuté zápůjčky též souhrnný poplatek, který zahrnuje mimo jiné pevnou částkou stanovený úrok za poskytnutí zápůjčky. Pokud žalobkyně požaduje zaplacení smluvního úroku i po skončení smlouvy s odkazem na znění smlouvy o zápůjčce citované v bodě 9. tohoto rozsudku, pak soud v tomto ohledu dospěl k závěru, že k takovému ujednání nelze přihlížet. 18. V projednávané věci je zřejmé, že mezi účastníky se i v případě těchto smluv jedná o vztah podnikatele a spotřebitele, neboť [právnická osoba] jednala v rámci své podnikatelské činnosti; žalovaná však jako fyzická osoba nikoli. Uzavřená smlouva je spotřebitelskou smlouvou ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Úprava spotřebitelských smluv vychází ze směrnice Rady 96/13 EHS z [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. § 1813 o. z. zakazuje ve spotřebitelských smlouvách ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Soud dospěl k závěru, že ujednání této smlouvy, jak jsou formulována, zakládá mezi účastníky značnou nerovnováhu v jejich povinnostech a je v rozporu s požadavkem dobré víry a přiměřenosti. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 19. V projednávané věci byl mezi účastníky jasně a srozumitelně, v textu na přední straně smlouvy, dohodnut mimo jiné úrok za poskytnutou zápůjčku, jakož i způsob jeho zaplacení. Nárok na zaplacení úroku za dobu po ukončení trvání smlouvy (resp. po uplynutí doby pro zaplacení poslední splátky) až do zaplacení pak žalobkyně dle názoru soudu zcela a nepochopitelně opírá o smluvní podmínky, které by měly zásadně sloužit k ujednáním technického charakteru (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 3512/11, bod 28. až 30.), nikoli ke smluvním ujednáním, které jsou podstatnou náležitostí smlouvy. Článek 9.1 smluvních podmínek, na který smlouva o zápůjčce odkazuje, navíc uvádí, že účinky smlouvy trvají do dne splatnosti poslední splátky a nikoliv do dne zaplacení poslední splátky. Z uvedeného je tak zřejmé, že nárok [právnická osoba] na zaplace