16 C 358/2019-63 — Okresní soud v Mostě

1.Usnesením zdejšího soudu č.j.: 16 C 358/2019-44, vydaným dne 16.12.2020, které je v právní moci od [datum], bylo řízení částečně zastaveno v rozsahu částky 91 669 Kč uplatněné žalobcem vůči žalované k zaplacení na jistině, a to z důvodu, že žalobce akceptoval náhradu přiznané nemajetkové újmy ve výši 67 500 Kč, kterou mu zaplatila žalovaná dne [datum] bez soudního rozhodnutí, jako náhradu za nepřiměřenou délku trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Mostě pod sp.zn.: [spisová značka] a u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn.: [spisová značka] (viz č.l.: 44). 2.Po částečném zastavení řízení specifikovaném pod bodem [číslo] odůvodnění tohoto rozhodnutí, zůstal předmětem řízení jako příslušenství pohledávky zákonný úrok z prodlení uplatněný žalobcem ve výši 10,00 % ročně z jistiny ve výši 67 500 Kč za období od [datum] do [datum], což je částka 5 885 Kč. Na zaplacení této částky žalobce trval. (viz č.l.: [číslo] a dále č.l.: [číslo]). 3.Žalovaná potvrdila, že částku 5 885 Kč žalobci na úrocích z prodlení nezaplatila. S poukazem na svoje postavení uvedla, že o tom musí rozhodnout soud. (viz č.l.: [číslo]). 4.Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum]. Žalobce a jeho právní zástupkyně se účasti na tomto jednání vzdali a souhlasili s tím, aby bylo jednáno a rozhodnuto v jejich nepřítomnosti (viz č.l.: [číslo]). 5.Žalovaná před soudem při jednání dne [datum] prostřednictvím svého zástupce potvrdila, že částka 5 885 Kč zůstává nezaplacena, že její výši ani období trvání prodlení tato nezpochybňuje, že ji však může žalobci uhradit až na základě pravomocného soudního rozhodnutí. Totéž se týká požadavku žalobce na náhradu nákladů řízení (viz č.l.: 61). 6.Z ust. § 120 odst. 3 zák.č. 99/1963 Sb., tj. občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyplývá, že soud může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků. V daném případě proto soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení žalobce a žalované o tom, že žalovaná má zaplatit žalobci jako příslušenství pohledávky částku 5 885 Kč, což je zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně z jistiny 67 500 Kč za období od [datum] do [datum] a že tuto částku žalovaná doposud žalobci neuhradila, že tak učiní až na základě rozhodnutí soudu. Ve věci proto nebylo třeba provádět dokazování a soud proto odkazuje na shodná tvrzení účastníků ohledně nároku žalobce na zaplacení požadovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 885 Kč. 7.Právní posouzení věci vychází v případě nároku žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení v částce 5 885 Kč z ust. § 513 zák.č. 89/2012 Sb., tj. občanský zákoník (dále jen „zák.č. 89/2012 Sb.“), ve kterém je stanoveno, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Zákon [číslo] Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu úřední moci (dále jen„ zák.č. 82/98 Sb.“), dle kterého byla žalobci přiznána a také vyplacena žalovanou dne [datum] částka 67 500 Kč jakožto přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn.: [spisová značka] a u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn.: [spisová značka], nemá žádné speciální ustanovení o příslušenství pohledávky, respektive o zákonném úroku z prodlení. Soud proto posoudil nárok žalobce na zaplacení požadovaného zákonného úroku z prodlení podle zák.č. 89/2012 Sb., tzn. podle občanského zákoníku. Z ust. § 1968 ve spojení s ust. § 1970 zák.č. 89/2012 Sb. pak vyplývá, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Po dlužníkovi, který je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, může věřitel, který splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena v ust. § 2 vl.nař.č. 351/2013 Sb. tak, že odpovídá ročně výši repo sazby stanovené [anonymizována tři slova] pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Ke dni [datum], od kterého počínalo v daném případě prodlení žalované, tak činil zákonný úrok z prodlení 10,00 % ročně z příslušné dlužné částky. Žalobce tedy uplatnil nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z jistiny ve výši 67 500 Kč za období prodlení, které trvalo od [datum] do [datum], ve výši 10,00 % ročně v souladu s ust. § 2 vl.nař.č. 351/2013 Sb. a dále též v souladu s ust. § 1968 ve spojení s ust. § 1970 zák.č. 89/2012 Sb. Úrok z prodlení činí v korunách celkem částku 5 885 Kč. Žalované bylo proto uloženo, aby tato částku 5 885 Kč žalobci na úrocích z prodlení zaplatila. (viz výrok sub. I). 8.Jedná se o rozhodnutí, jímž se řízení končí. Soud proto s poukazem na ust. § 151 odst. 1 občanského soudního řádu rozhodl též o náhradě nákladů řízení. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vzal soud v úvahu, že ke zpětvzetí žaloby v případě nároku žalobce na zaplacení jistiny ve výši 91 669 Kč došlo pro chování žalované, která žalobci přiznala a vyplatila zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 67 500 Kč až po zahájení soudního řízení, a to dne [datum]. Žalobce má proto právo na náhradu nákladů řízení ve vztahu částce 91 669 Kč, respektive částce 67 500 Kč, vůči žalované podle ust. § 146 odst. 2 věta druhá občanského soudního řádu, protože k částečnému zpětvzetí žaloby došlo pro chování žalované. V případě práva žalobce na náhradu nákladů řízení v souvislosti s uplatněním jeho práva na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 5 885 Kč by se rozhodování o náhradě nákladů řízení řídilo ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, tzn. principem úspěchu ve věci, který měl žalobce. Na nákladech řízení žádal žalobce zaplatit na soudním poplatku částku 2 000 Kč. Dále žádal zaplatit odměnu za právní zastoupení advokátem před soudem prvního stupně. Výše odměny právního zástupce žalobkyně byla určena podle vyhl.č. 177/1996 Sb., tj. vyhláška o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ vyhl.č. 177/96 Sb.“). Současně vzal soud v úvahu stanovisko vyslovené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn.: 30 Cdo 3378/2013, ze dne 29.1.2014, že tarifní hodnotou pro stanovení výše odměny zástupce žalobkyně je v daném případě podle ust. § 9 odst. 4 písm.a) vyhl.č. 177/96 Sb. částka 50 000 Kč, které odpovídá podle ust. § 7 vyhl.č. 177/96 Sb. odměna ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby. Právní zástupkyně žalobce vykonala pro žalobce celkem 5 úkonů právní služby (tj. příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, doplnění žaloby k výzvě soudu, částečné zpětvzetí žaloby), za což jí náleží odměna ve výši pět krát 3 100 Kč, což je suma 15 500 Kč, která byla podle ust. § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/96 Sb. zvýšena o 5 paušálních náhrad po 300 Kč, tedy o částku 1 500 Kč. Právní zástupkyně žalobce osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Podle ust. § 137 odst. 3 písm.a) občanského soudního řádu jí proto náleží k náhradě ještě náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty, což je z odměny v celkové výši 17 000 Kč částka 3 570 Kč. Celková výše odměny za právní zastoupení žalobce advokátem tedy činí částku 20 570 Kč. Po připočtení náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč pak činí celková výše nákladů řízení na straně žalobce částku ve výši 22 570 Kč. Žalované bylo tedy uloženo s poukazem na ust. § 146 odst. 2 věta druhá občanského soudního řádu, aby tato zaplatila žalobci na nákladech řízení celkem částku 22 570 Kč, a to k rukám právní zástupkyně žalobce podle ust. § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. V souvislosti s řízení o zaplacení zákonného úroku z prodlení v částce 5 885 Kč již žalobci žádné náklady řízení nevznikly, protože účasti na jednání dne [datum] se on i jeho zástupkyně vzdali. (viz výrok sub. II). 9.O vrácení zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč žalobci soud nerozhodoval, protože se jedná podle Položky 8a) Sazebníku soudních poplatků k zák.č. 549/1991 Sb. o poplatek stanovený pevnou sazbou 2 000 Kč, která není závislá na výši uplatněné částky, jako je tomu v případě soudního poplatku, jehož výše je stanovena procentem z uplatněné částky. 10. Lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a byla stanovena v délce 15-ti dnů s tím, že plyne od právní moci rozhodnutí. V obvyklé třídenní lhůtě by žalovaná v daném případě nebyla schopna uloženou povinnost vůči žalobci splnit. 11.Tolik odůvodnění rozhodnutí.