22 C 239/2021-21 — Okresní soud v Mostě

Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení žalované částky z titulu náhrady nákladů za odtah vozidla [značka automobilu], [registrační značka] dne [datum] žalovaného jako provozovatele zaparkovaného v [obec], ulici [obec] v prostoru označeném dopravní značkou zákaz zastavení z důvodu obnovy vodorovného dopravního značení. Z listinných důkazů soud zjistil, že vozidlo reg. [značka automobilu], [registrační značka] bylo dne [datum] zaparkováno v [obec], ulici [obec] v prostoru označeném dopravní značkou zákaz zastavení z důvodu obnovy vodorovného dopravního značení Z uvedených důvodů byl dne [datum] proveden odtah vozidla na odstavné parkoviště do areálu [anonymizována dvě slova] [obec] v ulici [ulice] Téhož dne bylo vozidlo po předložení osvědčení o registraci vozidla vydáno uživateli vozidla [jméno] [příjmení], [datum narození]. Žalovaný jako provozovatel dosud manipulační poplatek žalobci neuhradil. Podle čl. II b. 1 Nařízení žalobce [číslo] ze dne [datum] činí maximální cena za nucený odtah jednoho vozidla částku 1 500 Kč. Po právní stránce soud věc posoudil jako nárok žalobce na náhradu nákladů na odtah vozidla žalovaného podle §19a, §19b z. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích ve znění v době provedeného odtahu, § 2927 a násl. o. z. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto v souladu s §1970 o. z. ve spojení s §2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. Rozhodnutí o nákladech řízení je odůvodněno ust. §142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud však žalobci přiznal pouze náhradu nákladů řízení v podobě zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, neboť dospěl k závěru, že předmětný spor netvoří agendu žalobce jako statutárního města natolik výjimečnou, že by i právník, jenž se na tuto oblast nespecializuje, nebyl schopen zastupovat žalobce před soudem. Soud odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 21. 7. 2015 sp. zn. II. ÚS 2077/14, jehož část II. právní věty zní:„ Statutárnímu městu nenáleží náhrada nákladů zastoupení advokátem v řízení před obecnými soudy, pokud se jedná o případ, kdy je schopen toto město zastupovat i právník, který se na danou oblast přímo nespecializuje.“ Soud ve věci v souladu s §115a o. s. ř. nenařídil ústní jednání.