32 C 139/2021-28 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se původně žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 8.835 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8.835 Kč od [datum] do zaplacení, dále spolu s úroky z úvěru ve výši 98,82 % ročně z částky 6.929,92 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úroky dosáhnou částky 30.139 Kč, a dále smluvní pokutu 1.356,48 Kč – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru“ [číslo] kterou uzavřel žalobce se žalovanou dne [datum] na základě návrhu na uzavření smlouvy podepsaného žalovanou dne [datum], na základě které žalobce žalované poskytl úvěr ve výši 7.000 Kč. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplácela v dohodnutých splátkách – dohodnutým způsobem, a proto žalobce využil svého oprávnění a ke dni [datum] pohledávku zesplatnil a vyzval žalovanou k okamžité úhradě. Dluh žalované, tak jak byl v žalobě uveden, tzn. před částečným zpětvzetím žaloby a před částečným zamítnutím žaloby, ve výši 10.191,48 Kč byl tvořen následujícími položkami: tzv. novou jistinou 8.635,06 Kč (to odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 6.929,92 Kč a úrokům z úvěru přirostlým ke dni zesplatnění úvěru ve výši 1.705,14 Kč), a smluvní pokutou 1.356,48 Kč dle bodu 6.5. Smlouvy, náhradou nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy ve výši 200 Kč. 2. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělil žalobce prostřednictvím substitučního zástupce ústně do protokolu, že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalované, neboť by byl případný nesouhlas žalované se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila. 4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena tato smlouva o úvěru, dále touto smlouvou měl soud za prokázané její znění zejména výši úvěru 7.000 Kč, výši úroku z úvěru 98,82 % ročně, výši RPSN (roční procentuální sazba nákladů) 158,48 % ročně, úvěr měla žalovaná splatit v 42 pravidelných měsíčních splátkách po 598 Kč s každou splátkou vždy k 12. dni kalendářního měsíce. Oznámením o schválení úvěru ke smlouvě [číslo] ze dne [datum] – oznámení datované dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce žalované oznámil schválení úvěru. Kartou klienta měl soud za prokázaný průběh čerpání a splácení úvěru včetně strukturu a výše dluhu a rovněž průběh činnosti žalobce související s touto Smlouvou o úvěru. Splátkovým kalendářem ke smlouvě [číslo] ze dne [datum] – datovaným dne [datum] měl soud za prokázanou výši předepsaných splátek úvěru za období od [datum] do [datum] vždy ve výši 598 Kč měsíčně a rovněž rozpad jednotlivých splátek na úroky z úvěru a splátku jistiny. Úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu – registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru měl soud za prokázané, že žalobce je nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Prohlášením klienta – informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalovaná udělila žalobci příslušné souhlasy ke zpracování osobních údajů. Předsmluvním formulářem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce řádně seznámil žalovanou se všemi parametry úvěru před uzavřením smlouvy o úvěru. Dokladem o vyplacení úvěru ve výši 7.000 Kč ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce finanční prostředky žalované vyplatil. Předžalobní výzvou učiněnou zástupkyní žalobce ze dne [datum] + Podacím archem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce řádně vyzval žalovanou k úhradě dluhu. Výpisem záznamu z registru [příjmení] ze dne [datum], Výpisem z nebankovního registru klientských informací – NRKI, Výpisem z účtu žalované za únor 2020, Oznámením o došlé platbě ve výši 10.000 Kč ze dne [datum], Oznámením o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne [datum], Hodnocením klienta ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce řádně zjišťoval úvěruschopnost žalované. Výzvou k zaplacení – upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum], Výzvou k zaplacení – upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum] a Výzvou k zaplacení – upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce řádně a opakovaně vyzýval žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu. Oznámením o zesplatnění všech závazků s výzvou k okamžité úhradě ze dne [datum] + fotokopií dodejky adresované žalované měl soud za prokázané, že žalobce řádně oznámil žalované zesplatnění dluhu a že toto oznámení se žalované dostalo do dispozice. 5. Právní posouzení věci spočívalo v ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku o smlouvě o úvěru, podle kterého:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje. V daném případě bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 7.000 Kč a zároveň bylo prokázáno, že žalovaná úvěr řádně a včas v dohodnutých splátkách nesplácela. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svému závazku poskytnout žalované úvěr dostál řádně a včas a zároveň bylo prokázáno, že žalovaná svému závazku poskytnutý úvěr žalobci vrátit řádně a včas nedostála. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud nárok žalobce z titulu smlouvy o úvěru zcela oprávněným, avšak v rozsahu po částečném zastavení řízení a částečném zamítnutí žaloby – viz výrok a právní hodnocení věci. 6. Právní posouzení věci ohledně částečného zamítnutí žaloby co do úroků z úvěru za dobu delší než 90 dnů od zesplatnění úvěru spočívalo v ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého platí:„ U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.“ Toto ustanovení bylo do zákona o spotřebitelském úvěru vloženo zákonem č. 186/2020 Sb. ze dne [datum], kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud toto ustanovení byl povinen aplikovat tehdy, kdy k prodlení (zesplatnění) došlo až po [datum]. Přičemž soud žalobu částečně zamítl co do rozdílu mezi úroky z úvěru žalobcem požadovanými ve výši 25 % a zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 %, tj. co do úroků z úvěru ve výši 16,75 % ročně po 90 dnech prodlení, počítaných od [datum] do [datum] – viz výrok II. tohoto rozsudku. A za dobu od [datum] do zaplacení tak soud žalobci přiznal úroky z úvěru ve výši zákonných úroků z prodlení, tj. ve výši 8,25 % ročně – viz výrok III. tohoto rozsudku. 7. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého:,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení. 8. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst.