32 C 198/2021-43 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se původně žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 29.880 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 2.639,18 Kč, dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20.000 Kč od [datum] do zaplacení, dále spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 3.522 Kč a smluvní pokutu 9.880 Kč – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru“ [číslo] kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum], která byla následně změněna„ Smlouvou o úvěru“ téhož čísla, uzavřené mezi týmiž účastníky dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu do 30 dnů od čerpání úvěru, splatnost úvěru nastala ke dni [datum]. Dlužná částka ve výši 29.880 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 20.000 Kč a smluvní pokutou 9.880 Kč. Dále žalobce požadoval úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak byly specifikovány výše. 2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané: Dohodou o postoupení pohledávek ze dne [datum], Seznamem postoupených pohledávek (na čl. 28), Potvrzením o přijetí platby za postoupené pohledávky ze dne [datum], Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podací arch ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil. 4. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělil žalobce podáním doručeným soudu dne [datum], že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť by byl případný nesouhlas žalovaného se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku. 5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [právnická osoba] doručené soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patřil žalovanému (na čl. 23) + Výpisem z běžného účtu žalovaného, měl soud za prokázané platby od právního předchůdce žalobce žalovanému ve výši 5.000 Kč dne [datum], ve výši 5.000 Kč dne [datum], ve výši 5.000 Kč dne [datum] a ve výši 5.000 Kč dne [datum] (na čl. 24 – 25). Výpisem z běžného účtu právního předchůdce žalobce za březen 2019 – měl soud za prokázané 4 vyplacené částky po 5.000 Kč na účet žalovaného z účtu právního předchůdce žalobce ve stejných termínech, jak byly zaúčtovány na účet žalovaného – viz předchozí odrážka a dále se podává platba z účtu žalovaného ve výši 0,01 Kč došlá na účet právního předchůdce žalobce dne [datum]. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] znějící na částku 5.000 Kč – nepodepsaná účastníky c Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] znějící na částku 20.000 Kč – nepodepsaná účastníky touto listinou měl soud za prokázané znění této smlouvy, zejména výši úvěru, výši úroků 0 % ročně a splatnost do 30 dnů, avšak soud neměl za prokázané, že by tuto smlouvu uzavřel žalovaný a že s tímto zněním smlouvy byl žalovaný seznámen. KIZAP [číslo] touto listinou měl soud za prokázané rovněž výši uvedené parametry úvěru, přičemž se jednalo pouze o interní dokument právního předchůdce žalobce. Upomínkou ze dne [datum] + Opakovanou výzvou k úhradě ze dne [datum] + Předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum] těmito listinami měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce opakovaně vyzýval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu. Výzvou před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím archem ze dne [datum] touto listinou měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval řádně žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby. Platební historií (na čl. 29) měl soud za prokázané, že konto smlouvy bylo uhrazeno celkem 1.108 Kč. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla poskytnuty platby od právního předchůdce žalobce žalovanému ve výši 5.000 Kč dne [datum], ve výši 5.000 Kč dne [datum], ve výši 5.000 Kč dne [datum] a ve výši 5.000 Kč dne [datum]. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel se žalobcem skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka celkem 20.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] ode dne [datum] do [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne [datum] a jak vyplývá z bankou zaslaného výpisu z účtu žalovaného, z něhož byly rovněž patrny došlé platby od právního předchůdce žalobce (na čl. 23 – 25 spisu). Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byly vyplaceny částky 5.000 Kč, celkem tedy 20.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 18.892 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení tak, jak jsou uvedeny ve výroku III. tohoto rozsudku. Částku 18.892 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku II. tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl – soud tak zamítl konkrétně nároky žalobce uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku. K částce 18.892 Kč soud dospěl tak, že od částky žalovanému celkem došlé na jeho účet od právního předchůdce žalobce v celkové výši 20.000 Kč odečetl uhrazenou částku 1.108 Kč. 7. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 8. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zap