39 C 386/2020-19 — Okresní soud v Mostě

1. Podle žalobkyně uzavřel [datum] její právní předchůdce, [právnická osoba], [IČO], se žalovanou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny. Právní předchůdce dodával elektřinu do odběrného místa [obec], [ulice a číslo], a za období od [datum] do [datum] vyúčtoval žalované částku 2 168 Kč. Za období od [datum] do [datum] vyúčtoval žalované částku 472 Kč. V souvislosti s upomínkami vznikla žalované povinnost zaplatit smluvní pokutu 190 Kč a 190 Kč za čtyři upomínky po 95 Kč (čl. II bod 7c čl. VI bod 2 všeobecných obchodních podmínek a ceníku). Počínaje ode dne následujícího po splatnosti faktur je žalovaná v prodlení se zaplacením dlužných částek. 2. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, když proti tomuto postupu účastníci nevznesli námitky (§ 115a o. s. ř.). 3. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni s účinností od [datum] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], a oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované zasláno dne [datum]. 4. Mezi [právnická osoba], a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny podle § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon (smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny oprávněnému zákazníkovi se všeobecnými obchodními podmínkami a ceníkem). Podle této smlouvy dodávala tato společnost elektřinu do odběrního místa [obec], [ulice a číslo], za období od od [datum] do [datum] vyúčtoval žalované částku 2 168 Kč, a za období od [datum] do [datum] vyúčtoval žalované částku 472 Kč. Počínaje ode dne splatnosti faktury je žalovaná v prodlení se zaplacením těchto částek. Dále žalované byla vyfakturován smluvní pokuta ve výši 380 Kč (čl. II bod 7c čl. VI bod 2 všeobecných obchodních podmínek a ceníku). 5. Žalobkyně se stala aktivně legitimovanou k podání žaloby (§ 1879 a násl. občanského zákoníku). Ode dne následujícího po splatnosti faktur zakládající povinnost žalované k úhradě dluhu za dodanou elektřinu je žalovaný v prodlení s plněním (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobkyně má právo požadovat zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku) ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Otázka zaplacení částky 380 Kč podle čl. II bod 7c čl. VI bod 2 všeobecných obchodních podmínek a ceníku byla posouzena jako smluvní pokuta (§ 2048 a násl. občanského zákoníku). 7. Soud dále vycházel ze závěrů vyjádřených v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 3512/11 ze dne [datum]. Z něj vyplývá, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na nichž spotřebitel připojuje svůj podpis). V posuzované věci nebylo konkrétní ujednání o smluvní pokutě součástí listiny, kterou žalovaná podepsala. Obsaženo je pouze ve všeobecných obchodních podmínkách a v ceníku. Žalovaná svým podpisem pouze stvrdila, že všeobecné podmínky jsou součástí smlouvy a k dispozici jsou na webových stránkách. 8. V bodu [číslo] Ústavní soud uvádí, že v praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Jak bylo uvedeno v bodě 9, i ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. 9. Je nepochybné, že konkrétní ujednání o smluvní pokutě v souvislosti s odpojením z důvodu neoprávněného odběru je pro spotřebitele (žalovanou) nevýhodné, přesto se nenachází v textu smlouvy samotné, ale až v obchodních podmínkách a výše smluvní pokuty dále v ceníku. Soud shledal, že je na místě použití citovaného nálezu Ústavního soudu na daný skutkový stav. Proto žalobu v této části zamítl. 10. Soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 2 168 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 2 168 Kč od [datum] do zaplacení a částky 472 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 472 od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 11. Náklady žalobkyně činí 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 020 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Právo na náhradu nákladů řízení byla řešena podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Z celkového nároku žalobkyně ve výši 3 020 Kč měla žalobkyně úspěch v části 2 640 Kč, to je 87,41 %, a neúspěch v části 380 Kč, to je 12,59 %, a žalobkyně má podle poměrného úspěchu ve věci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 114 Kč.