39 C 405/2020-19 — Okresní soud v Mostě

1. Podle žalobkyně uzavřel [datum] její právní předchůdce, [právnická osoba], [IČO], se žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny a smlouvu o sdružených službách dodávky plynu. Právní předchůdce dodával elektřinu i plyn do odběrného místa [obec], [ulice a číslo]. Za období od [datum] do [datum] vyúčtoval žalovanému za dodávku elektřiny částku 2 745 Kč. Z této částky bylo uhrazeno 554 Kč a zbývá zaplatit 2 191 Kč. Za období od [datum] do [datum] vyúčtoval žalovanému za dodávku plynu částku 3 312 Kč, ze které bylo uhrazeno 384 Kč a 2 525 Kč, zbývá zaplatit 403 Kč. Za období od [datum] do [datum] vyúčtoval žalovanému za dodávku plynu částku 2 043 Kč. Počínaje ode dne následujícího po splatnosti faktur je žalovaný v prodlení se zaplacením dlužných částek. Dále byl žalovanému vyfakturován smluvní poplatek ve výši 285 Kč (3 x 95 Kč) podle čl. II bod 7c, čl. VI písm. 2a všeobecných obchodních podmínek a ceníku. 2. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, když proti tomuto postupu účastníci nevznesli námitky (§ 115a o. s. ř.). 3. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni s účinností od [datum] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], a oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno dne [datum]. 4. Mezi [právnická osoba], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny podle § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon (smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny oprávněnému zákazníkovi se všeobecnými obchodními podmínkami a ceníkem) a smlouva o sdružených službách dodávky plynu podle § 72 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon (smlouva o sdružených službách dodávky plynu oprávněnému zákazníkovi se všeobecnými obchodními podmínkami a ceníkem). Podle smluv dodávala tato společnost elektřinu a plyn do odběrního místa [obec], [ulice a číslo]. Za období od [datum] do [datum] vyúčtoval žalovanému za dodávku elektřiny částku 2 745 Kč. Z této částky bylo uhrazeno 554 Kč a zbývá zaplatit 2 191 Kč. Za období od [datum] do [datum] vyúčtoval žalovanému za dodávku plynu částku 3 312 Kč, ze které bylo uhrazeno 384 Kč a 2 525 Kč, zbývá zaplatit 403 Kč. Za období od [datum] do [datum] vyúčtoval žalovanému za dodávku plynu částku 2 043 Kč. Počínaje ode dne následujícího po splatnosti faktur je žalovaný v prodlení se zaplacením dlužných částek. Dále byl žalovanému vyfakturován smluvní poplatek ve výši 285 Kč (3 x 95 Kč) podle čl. II bod 7c, čl. VI písm. 2a všeobecných obchodních podmínek a ceníku. 5. Žalobkyně se stala aktivně legitimovanou k podání žaloby (§ 1879 a násl. občanského zákoníku). Ode dne následujícího po splatnosti faktur zakládající povinnost žalovaného k úhradě dluhu za dodanou elektřinu je žalovaný v prodlení s plněním (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobkyně má právo požadovat zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku) ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Otázka zaplacení částky 285 Kč podle čl. II bod 7c, čl. VI písm. 2a všeobecných obchodních podmínek a ceníku byly posouzeny jako smluvní pokuta (§ 2048 a násl. občanského zákoníku). 7. Soud dále vycházel ze závěrů vyjádřených v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 3512/11 ze dne [datum]. Z něj vyplývá, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na nichž spotřebitel připojuje svůj podpis). V posuzované věci nebylo konkrétní ujednání o smluvní pokutě součástí listiny, kterou žalovaný podepsal. Obsaženo je pouze ve všeobecných obchodních podmínkách a v ceníku. Žalovaný svým podpisem pouze stvrdil, že všeobecné podmínky jsou součástí smlouvy a k dispozici jsou na webových stránkách. 8. V bodu č. 30 Ústavní soud uvádí, že v praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Jak bylo uvedeno v bodě 9, i ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. 9. Je nepochybné, že konkrétní ujednání o smluvní pokutě v souvislosti s odpojením z důvodu neoprávněného odběru je pro spotřebitele (žalovaného) nevýhodné, přesto se nenachází v textu smlouvy samotné, ale až v obchodních podmínkách a výše smluvní pokuty dále v ceníku. Soud shledal, že je na místě použití citovaného nálezu Ústavního soudu na daný skutkový stav. Proto žalobu v této části zamítl. 10. Soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 4 637 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 191 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 403 Kč od [datum] do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 043 Kč od [datum] do zaplacení. 11. Náklady žalobkyně činí 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 922 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Právo na náhradu nákladů řízení byla řešena podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Z celkového nároku žalobkyně ve výši 4 922 Kč měla žalobkyně úspěch v části 4 637 Kč, to je 94,21 %, a neúspěch v části 285 Kč, to je 5,79 %, a žalobkyně má podle poměrného úspěchu ve věci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 317 Kč.