46 C 72/2020-53 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně doručila Okresnímu soudu v Mostě dne [datum] návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 25 776,99 Kč s kapitalizovaným úrokem a úrokem z prodlení a dále úrokem a úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. 2. Podle žaloby, žalobkyně a žalovaný mezi sebou uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo]. Na základě smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalovanému na jeho žádost peněžní prostředky ve výši úvěrového rámce 22 000 Kč. Žalovaný čerpal úvěr ve výši celkem 56 253,37 Kč a splatil 57 400,35 Kč. Žalobkyně úvěr pro prodlení žalovaného zesplatnila ke dni [datum]. Žalobou žalobkyně požaduje částku 21 402,99 Kč představující dlužné splátky jistiny, poplatky ve výši 425 Kč, poplatky za pojištění 297 Kč, částku 230 Kč představující náklady na vymáhání a smluvní pokuty ve výši 3 422 Kč a úrokové příslušenství. 3. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, a to mimo jiné kontrolou v externích registrech (SOLUS, NRKI a CEE). 4. Jak bylo zjištěno z centrální evidence obyvatel, žalovaný je občanem České republiky s ukončeným pobytem v České republice. Pobyt žalovaného se ani přes pátrání soudu nepodařilo zjistit a žalovanému byl proto ustanoven opatrovník z řad advokátů. Opatrovník nesouhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti. 5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 6. Ze zprávy z registru NRKI (nebankovní registr klientských informací) (č.l. 40) soud zjistil, že v okamžiku uzavření úvěrové smlouvy byla ze strany nebankovních poskytovatelů úvěrů se žalovaným uzavřena pouze jedna další úvěrová smlouva (kontokorentní úvěr) se závazkem v částce 5 035 Kč. 7. Ze smlouvy o úvěru„ [anonymizována tři slova]“ [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet. Úvěr byl úročen sazbou 26,28 % p.a. Ve smlouvě žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 17 500 Kč, je zaměstnán od ledna 2015 u [právnická osoba], bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost. Ujednání o smluvních pokutách a o nákladech vymáhání jsou ve smlouvě pouze kusá a bližší podrobnosti jsou upraveny až v úvěrových podmínkách, které nejsou žalovaným podepsány. 8. Z přílohy k úvěrové smlouvě soud zjistil, že dle sazebníku poplatků činil poplatek za službu [anonymizována dvě slova] 19 Kč a poplatek za vedení účtu 49 Kč. 9. Z přehledu úvěrové historie vyplývá, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 57 400,35 Kč, avšak stanové splátky řádně nehradil minimálně od prosince 2018. Žalobkyně žalovanému účtovala smluvní pokuty ve výši 3 422 Kč a náklady na vymáhání ve výši 230 Kč. Žalovaný zaplatil žalobkyni celkem 57 400,35 Kč. 10. Z upomínky (výzvy ke splacení celého úvěru) ze dne [datum] soud zjistil, že úvěr žalovaného byl zesplatněn. 11. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] (včetně podacího listu pošty) soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu. 12. Ze souhrnu předložených důkazů lze podle okresního soudu uzavřít, že mezi účastníky došlo k uzavření úvěrové smlouvy, na základě které byl žalovanému poskytnut i bezúčelový revolvingový úvěr s roční úrokovou sazbou 26,28 %. Z výpisu z čerpání, splátek a úhrad a z výzvy ke splacení celého úvěru pak soud zjistil, že žalovaný čerpal počínaje dne [datum] úvěr ve výši 56 235,37 Kč a na tento splatil 57 400,35 Kč. V důsledku prodlení s placením pak žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Z provedeného dokazování však rovněž vyplynulo, že před jejímž uzavřením žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. 13. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014 do [datum] (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 14. Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 15. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy 21/ 2018 s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018). 16. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 ([číslo] 2015 Sb. NSS)). 17. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008 [číslo]. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008 [číslo] vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27. 3. 2014 ve věci C -565/12 – [právnická osoba] v . [anonymizována dvě slova] (Právní rozhledy [číslo] s. 452)). 18. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl ke správnému závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/ 2015). K těmto závěrům judikatury obecných soud