61 C 168/2020-21 — Okresní soud v Mostě

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující žalovaná jako držitel televizního přijímače byla povinna přihlásit se jako poplatník televizního poplatku ve výši 135 Kč měsíčně a tento platit žalobkyni podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, (dále jen„ zákona o rozhlasových a televizních poplatcích“). Žalovaná se jako poplatník přihlásila dne [datum]. Žalovaná nedostála své poplatkové povinnosti a dluží žalobkyni poplatky za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok]. 3. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tak má za to, že žalovaná s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaná se v měsíci [anonymizováno] [rok] přihlásila jako poplatník televizních poplatků, když přihlásila televizní přijímač do příslušené evidence. Žalovaná nezaplatila televizní poplatek za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok], celkem 3 780 Kč, a to ani přes opakované výzvy žalobkyně. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalovaná se stala vlastníkem televizního přijímače, proto jí ve smyslu § 2 odst. 2 a § 3 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích vznikla poplatková povinnost Platit televizní poplatek byla žalovaná povinna žalobkyni jako provozovateli televizního vysílání dle § 7 odst.1 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Dle § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je žalovaná jako fyzická osoba povinna platit televizní poplatek nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce s tím, že první platba televizního poplatku byla splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se žalovaná stala poplatníkem. Výše televizního poplatku činí 135 Kč měsíčně dle § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Protože žalovaná nezaplatila dle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích televizní poplatek ani na základě výzvy žalobkyně, byla žalobkyně oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně práva na zaplacení úroku z prodlení. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku) včetně úroku z prodlení, na který má žalobkyně nárok dle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Soud ve shodě se žalobou žalobkyni přiznal úrok z prodlení z jednotlivých dlužných částek ode dne následujícího po dni jejich splatnosti, tj. od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 633,02 Kč, kdy byla žalovaná s úhradou těchto televizních poplatků již v prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva však soud v této věci nepovažuje náklady na právní zastoupení žalobkyně. Pokud je činnost žalobkyně financována převážně výběrem televizních poplatků, je namístě po žalobkyni požadovat, aby si sama zajistila jejich správu a vymáhání. Ve sporech o zaplacení dlužných televizních poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru [anonymizováno] (srovnej např. nálezy Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24.7.2013 nebo I. ÚS 3768/14 ze dne 6.2.2015). V této věci pak k ničemu mimořádnému, co by odůvodňovalo přiznat náklady právního zastoupení, nedošlo. Jelikož se jednalo o právně jednoduchou věc, kdy žalobkyně disponuje patřičným právním aparátem pro vymáhání televizních poplatků, soud neshledal náklady právního zastoupení za účelně vynaložené. Soud tak při určení náhrady nákladů řízení postupoval, jako kdyby žalobkyně nebyla právně zastoupena a přiznal ji na nákladech řízení zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu nákladů za podání žaloby a za výzvu k plnění ve výši 2x 100 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a dle § 1 odst. 3 písm.a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem 600 Kč. 8. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.