11 C 296/2022-21 — Okresní soud v Mostě

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Smlouvy o půjčce, sjednané mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] a žalovanou dne [datum]. Žalovaná dohodnuté splátky řádně nesplácela ani přes upomínku jí zaslanou. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne [datum] sjednána Smlouva o půjčce [číslo] na částku 22 000 Kč (Smlouva, Smluvní podmínky). Tuto částku se žalovaná zavázala uhradit v 53 týdenních splátkách po 704 Kč (Smlouva). Žalovaná však poslední splátku uhradila až dne [datum]. Poté uhradila ještě částku 5 900 Kč a byla vyzvána k úhradě zbylého dluhu (předžalobní výzva). Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: právní posouzení vychází z ust. § 657 Sb., zák. č. 40/1964 Sb., obč. zák., dle kterého platí, že Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle ust. § 658 odst. 1 cit. zák. platí, že při peněžité půjčce lze dohodnout úroky. Dle ust. § 1970 obč. zák. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Smluvní úrok byl mezi stranami ujednán (a kapitalizován) v samotné Smlouvě o půjčce ze dne [datum]. Na žalobce byla pohledávka postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 940,52 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.